Opravdu došlo k velké potopě, opravdu se stalo to, o čem se píše ve Starém zákoně? Tento příběh se totiž nevyskytuje pouze tam. Postupně si představíme srovnatelné legendy i z jiných oblastí světa. Dostaneme se však možná jen k dalším hádankám.
Mayové
V Mexiku žil bohabojný muž Tapi, kterému se jednoho dne zjevil stvořitel světa. Přikázal mu postavit loď, do které přivede krom své ženy po páru ode všeho, co je živé. Tapi poslechl – měli jej za blázna, jakmile však dílo dokončil, začalo pršet. A pršelo bez přestávky tak dlouho, že byly zaplaveny i kopce, kde lidé hledali záchranu. Přežilo jen tvorstvo na Tapiho arše a voda posléze začala opadávat.
Je vám to povědomé? Tato zpráva nepochází ze Starého zákona, je převzata z Popol Vuh, nejvýznamnějšího svatého spisu Mayů. Avšak shoda se Starým zákonem je podivuhodná.
Persie, Indie, Čína
Ve staré Persii byla v letech 226 – 642 po Kr. sepsána svatá kniha Avesta, z níž vzešla zpráva o potopě, která přišla proto, že byla země zalidněná škodícími tvory.
Co dále? Již v 1. tisíciletí př. Kr. hlásili hinduisté ve staré Indii, že kdysi nastala chvíle, že všechno živé na tomto světě zaniklo, a to utopením se ve velké vodě – kromě muže, který postavil loď, kam se uchýlil se sedmi risbi (spravedlivými) a od každého živého tvora po páru.
Dále na východ, ve staré Číně, je jedna z mála legend o potopě, kterou lze opravdu časově přiřadit k jedné katastrofální záplavě – to když Číňané začali vytvářet říši v povodí řeky Jang-c´-ťiang.
Severní Amerika
Ovšem prokázat, jestli zpráva o potopě doputovala z východní Asie do Ameriky, lze jen stěží. Každopádně se objevuje opět u severoamerických indiánů – mluví se o muži se železnou hlavou, kterého bohové proměnili v lososa, aby mohl přežít velkou potopu a byl pak schopen založit nové lidské pokolení. O něco dále na jih se vypráví, že Manitou velmi miloval lidi, ti se však strašlivě provinili, a i po varování setrvali v hříchu – svět pak byl uvržen do hrozné tmy, nastala ledová zima a nakonec svět zaplavila voda. Zachránil se jediný člověk, a to byl prorok, který uposlechl varování Velkého ducha a vystavěl si obrovský vor. I u dalších kmenů jsou rozšířené srovnatelné legendy.
Jižní Amerika
I peruánští Inkové vyprávějí o pětidenní tmě a mohutné záplavě – přitom Inkové žili v Andách, tedy velehorách, kde si lze představit potopu jen pomocí velké fantazie.
Evropa i Afrika
Po celém světe se, jak bylo zjištěno, nachází ne méně než 250 lokálních legend o potopě. Ty ze starověkého Řecka a z doby římské říše – ty mohou skutečně navazovat na starozákonní zprávu, ale jsou přizpůsobené vlastnímu náboženství – v Řecku to byl trestající Poseidón, v Římě Neptun.
Existují také zprávy o potopě, které pocházejí z Afriky a i u starých evropských severských národů je můžeme najít. Lze tedy mluvit o jakési globální potopě? Musíme vystopovat nejstarší legendy, a ty jsou kupodivu mnohem starší než starozákonní příběh!
Známý sumerský Epos o Gilgamešovi, psaný klínovým písmem, není ničím jiným než zprávou o potopě a hrdina Utanapištim je biblický Noe, který sděluje králi Gilgamešovi, že ho varoval bůh Ea, vládce nad vodami. Postavil tedy loď (následuje sumerská varianta všech předchozích příběhů) – a sedmý den po strašné potopě se vyjasnilo. Epos o Gilgamešovi byl sepsán přibližně o tisíc let dříve, než První kniha Mojžíšova.
A závěr?
Otázka, zda došlo k několika nesmírným katastrofám, či nějaké strašné globální současně, není objasněna. Četná vyprávění v těchto příbězích však hovoří o hrůzostrašné, jasně zářící hvězdě a o temnotě, která trvala několik dní, než nastala potopa. Zřítil se snad na Zemi obrovský meteorit? Zní to rozumně, ale je to pravda? Kdoví. To možná zůstane tajemstvím navždy.
