Zámek Jičín – skandální příběh lásky šlechtičny by byl soustem pro bulvár – kdyby tehdy existoval

Jičín - zámek

Pamatujete si loupežníka Rumcajse? S ním je neodmyslitelně spjato jméno města Jičín. Jičín je však také zámek, který je znám pikantním a ve výsledku smutným příběhem.

Nejdříve stručná historie

Už ve 14. století stálo na místě zámku středověké šlechtické sídlo, tehdy tu vládl rod Vartemberků, v pol. 15. století patřil Jičín Jiříku z Poděbrad, pak tu byli Trčkové a Smiřičtí – to byla také doba pro Jičín nejdramatičtější a pro Smiřické nejtragičtější. Nad mocným a bohatým rodem Smiřických se začalo smrákat hlavně po smrti Albrechta Jana Smiřického, před kterým se dokonce otevírala lákavá perspektiva českého trůnu. Zemřel však na rodinné prokletí – tuberkulózu, a to roku 1618. Zbyl pak již jen mentálně postižený bratr Jindřich Jiří a dvě sestry – Eliška Kateřina a mladší Markéta Salomena. Říkalo se, že Eliška Kateřina příliš krásy nepobrala, o to více však dychtila po mužích. Nápadníků z řad šlechty nepřibývalo, tak se poohlížela i po poddaných.

To byl skandál!

Něco takového však tehdy znamenalo jen obrovský skandál. Už kdyby se zamilovala do měšťana, byla by to katastrofa, ona si však vybrala kováře. Tehdy rodina žila v Kostelci nad Černými lesy.

Je pravda, že o Elišku Kateřinu se v rodině nikdo moc nezajímal – otec se věnoval svým záležitostem a navíc – důležití byli bohužel především synové a potažmo dědicové rodového jména. Eliščina matka Hedvika z Házmburka v ní viděla jen malou ošklivku a mnoho citu zřejmě nepobrala, neboť jí to dávala i najevo.

Milostné avantýry

Elišce Kateřině však bylo sedmnáct, na nějaké milostné pletky tedy nejvyšší čas. Jakmile si však někoho vyhlédla, obyčejně z řad mládenců, kteří pracovali na zámku, opatrná matka ji zamkla v pokoji. Tam však nemohla sedět věčně. Zamilovala se do kováře Jiříka Wagnera – úmyslně tedy poškozovala v zámku různé předměty, aby je kovář musel přijít opravit. Kovář pak ke svému údivu zjišťoval, že je Eliščina služebná spolu zamkla v pokoji.

Kovář byl velmi překvapen smělostí Elišky Kateřiny a později při výslechu přiznal, že by snad i utekl, ale že byl zamčen. Co se v komnatě odehrávalo, pak pod nátlakem musel vylíčit: “Já potom, kdy ona mne tak vždycky objímala, také jsem ji objímal, jak jest ona mně činila, tak jsem jí také činiti musil. Naposledy z toho objímání přišlo, že jest mi Eliška Kateřina šlechtična za ňadra častý sahala, potom skrze kalhoty až právě k přirození. Tak dlouho se se mnou objímala a vzdychala, že jsem jí potom taky za ňadra sahal, ač mi nebylo zapotřebí sahati…” a tak dále. Kovář se pochopitelně bál, vždyť to byla Její Milost, ale ona naléhala, že si něco udělá, tak k ní raději chodil dál.

Prozrazení

Ovšem v té době vytáhl do Čech proti Rudolfovi II. jeho bratr Matyáš a čekal, že ho česká šlechta podpoří. Smiřičtí se však chovali zdrženlivě a z Kostelce nad Černými lesy, kde dosud bydleli, se odstěhovali na Hrubou Skálu, aby nebyli tak moc na očích. Eliška Kateřina chtěla se svým kovářem utéct a tehdy jejich tajemství vyšlo najevo. Jelikož otec Elišky krátce nato zemřel, matka Hedvika vzala věc do svých rukou. Kovář i služka byli uvězněni a také Eliška putovala na hrad Kumburk, kde byla zavřena do věže…na dvanáct let. Nebylo to přece jen kruté?

Chytrý pán z Vartemberka

Mezitím se však událo tolik věcí – jak již bylo výše uvedeno, vedle slaboduchého bratra byla Eliška s mladší sestrou dědičkou rodu Smiřických (a jednalo se o obrovské jmění), takže ji z věže vysvobodil Ota Jindřich z Vartemberka a hned se s ní také oženil. Ale celého majetku se zase nechtěla vzdát mladší sestra. Získala na svou stranu krále Fridricha Falckého a ten ji učinil poručnicí postiženého bratra – je jasné, že celý majetek byl nyní v její moci.

Tragický konec

Jenže Eliška Kateřina se zatím usadila v zámku v Jičíně a nemínila jen tak vyklidit pole. Když sem roku 1620 dorazili královští komisaři, našli brány města zavřené. Nedali se však odbýt a jičínští konšelé museli před jejich argumenty nakonec ustoupit.

Eliška proto navečer sestoupila s pochodní do zámeckého sklepa, kde byl uskladněn střelný prach. Snad jen chtěla zásobit ten zbytek věrných pro poslední odpor, ale možná měla zcela jiný úmysl… Každopádně katastrofa byla ohromující. Střelný prach, který explodoval, část zámku vyhodil do povětří, zbytek zachvátil zničující požár.

Jičínská tragédie vyvolala obrovský zájem veřejnosti. Panství po Bílé hoře připadlo Albrechtovi z Valdštejna, neboť Markéta Salomena byla nekatolička a musela odejít ze země.

Jindřich Jiří, postižený bratr, zemřel v naprosté izolaci na zámku Hrubá Skála až v roce 1630 – tehdy definitivně vymřel kdysi mocný a bohatý rod Smiřických.