Jeanne-Antoinette Poissonová, v dějinách známější pod slavným jménem „markýza de Pompadour“, byla dcera pařížského měšťana, podkoního u regenta království, vévody Orleánského. Byla to první „žena z lidu“, která se vyšvihla do postavení královy favoritky.
Mládí
Její otec se za jejího mládí kompromitoval podvodným překupnictvím a musel emigrovat do Německa. Matka s dcerou zůstaly bez prostředků – ještě, že tu byl matčin oficiální milenec, generální nájemce královských důchodů, bohatý finančník La Normant de Tournehem (strýček Norman). Ten Jeanne v roce 1741, v jejích dvaceti letech, provdal za svého synovce a dědice Lenormanta dEtiolles a o devět měsíců později se jim narodil syn, kterého později následovala ještě dcera.
V té době se v Jeanne zhlédl vrchní lovčí ve Versailles. Byla přijímána ve všech mondénních salonech. V den oslavy šestnáctých narozenin korunního prince v roce 1745 se konal velký maškarní bál, kde se Jeanne objevila jako lovkyně Diana. Tam ji tehdy oslovil král Ludvík XV.
Milenka krále
Jeanne-Antoinette se téměř okamžitě stala jeho milenkou a také se ihned usadila ve versailleském zámku. Stala se sice terčem škodolibého vtipkování, ale král z ní brzy učinil markýzu a dosáhl pro ni nezvykle rychle potvrzeného rozhodnutí o rozluce manželství – to se stále ještě psal rok 1745. Kněžna de Conti ji oficiálně představila dvoru.
Dostalo se jí také okamžitě přezdívky „první děvka Francie“, protože proti sobě měla nejen „zbožné“ dvořany, ale i nositele nejslavnějších jmen ve Versailles. Byla přece jen měšťanka, takže proti byla tentokrát i královna (jinak se vším smířená) a korunní princ (králův syn).
V té době Jeanne zemřela matka, která ji na kariéru milenky v podstatě připravovala. Jeanne však zaskočená nelibostí ostatních nebyla – měla údajně velmi propracovanou teoretickou znalost sexuálních praktik a zručně ji zaváděla do praxe. Pečovala o svou hygienu velmi pečlivě, na rozdíl od většiny dvora. V paláci zavedla první bidet a představte si, že se denně koupala!
Musela snášet závistivé posměšky ze všech stran, ale mohlo jí být útěchou, že jí král věnoval řadu nemovitostí, zejména zámků, ale i domů a půdy.
Po dvou potratech však bohužel trpěla takovými gynekologickými potížemi, že jí přivodily frigiditu. Navzdory novým erotickým hrám přerostl její poměr s králem ve velmi přátelský vztah a jeho původně sexuální povaha dostala jiný ráz.
Přítelkyně a dohazovačka
Paní de Pompadour se stala organizátorkou králova povyražení – což byly slavnosti, architektonické projekty a ovšem také obstarávání „neškodných milenek“. Byly sice krásné, ale králi sloužily pro chvilkové povyražení. Několikrát se stalo, že bylo markýze předpovězeno, že si tentokrát „naběhla“, to když byla milenka něčím výjimečná a zůstávala dlouho.
Takto kupříkladu dvořané fandili paní de Choiseul-Beaupré. Když vyběhla poprvé z královy ložnice, neupravená a rozcuchaná, všichni kolem jásali. De Pompadour však držela králův milostný život pevně ve svých rukou. Zasáhl navíc osud – roku 1753 hraběnka de Choiseul zemřel a navíc zdiskreditována. Dopisy, které si psala s králem, totiž předala Jeanne, zřejmě aby ta pochopila, že u dvora skončila. Markýza tak měla příležitost královi dokázat, že takováto záležitost může být nebezpečná.
Čím byl Ludvík XV. starší, tím mladší milenky požadoval, teď již většinou zhruba patnáctileté. Dvořané stále doufali, že některá sesadí de Pompadour z její pozice, to se však nikdy nestalo. V té době jí bylo 33 let a již udržovala vynikající vztahy s královnou i královými ministry. Ve 42 letech však podlehla tuberkulóze.
Ale miloval král vůbec paní de Pompadour? Když byl dotázán, tvrdil, že ne. Jaké to tedy bylo pouto, které je spolu drželo až do její smrti?
