Kdo by neznal případ Jacka Rozparovače – vždyť patří mezi nejznámější kriminální kauzy Evropy. Kromě toho, že vrah nikdy nebyl odhalen, je na celé věci zajímavé to, že dodnes přibývají podezřelí. Dnes lze použít nejnovější postupy v odhalování vrahů – znamená to tedy, že bude Jack Rozparovač konečně odhalen?
Hrůzné vraždy
Život pěti prostitutek, které všechny pocházely z chudinských čtvrtí Londýna, skončil mimořádně krutě a v několika málo měsících po sobě. Nikdy neodhalený vrah zmizel v temných uličkách. Oběti zůstaly zohaveny a je možné, že vrah zabil ještě více žen.
Zdá se, že vraždil pro vlastní potěšení a bez výčitek svědomí. Ostatně o svých činech komunikoval s policií i veřejností s mimořádným cynismem prostřednictvím dopisů. V těchto dopisech se sám Jackem Rozparovačem tituluje. Vše se událo v druhé polovině roku 1888. Jaký byl asi jeho motiv?
Projděme si nyní podezřelé
Do případu byla vtažena dokonce britská královská rodina. Šlo o prince Alberta Victora, vévodu z Clarence, vnuka královny Viktorie, který se zapletl s chudou dívkou a věděly o tom její přítelkyně (snad i čekala dítě), které začaly královskou rodinu vydírat. Na příkaz samotné královny prý pak měly být odstraněny, a to mělo být úkolem lékaře královské rodiny sira Williama Witheye. Toto je velmi odvážné tvrzení, které zpopularizoval spisovatel Stephen Knight. Problémem zde je, že Withey měl 72 let a o princi Albertovi se hovořilo jako o homosexuálovi.
Neskrývanou nenávistí k celému ženskému pokolení byl znám německý malíř Walter Sickert. Ve svých dílech také zobrazoval násilí na ženách a jedním z jeho obrazů je malba zavražděné prostitutky. V době vražd se navíc pohyboval v Londýně. Že by snad on byl vrahem?
Joseph Barnett, nosič ryb z řad londýnské chudiny, se jako podezřelý objevil až v roce 1970. V době vražd byl přítelem poslední oběti – proč by tedy vraždil? Prý se pokoušel přítelkyni přesvědčit, aby prostituce zanechala. Měl proto zabít pár prostitutek z jejího okolí, aby se začala bát o svůj život. Když se to minulo účinkem, měl zavraždit i ji – to by vysvětlovalo, že poslední mrtvá byla nalezena přímo ve svém pokoji.
Roku 1992 se našel údajný deník Jacka Rozparovače a autorem byl prý bohatý obchodník s bavlnou James Maybrick. Deník byl podroben analýze, ale odborníci se dodnes nemohou shodnout, zda je o padělek, či ne. Kupříkladu dva výrazy použité v deníku se prý v roce 1888 ještě nevyskytovaly. Hodil tedy někdo, znalý podrobností případu, vinu na Maybricka nebo je jeho deník opravdový?
Mezi podezřelými je i žena, a to Lizzie Williams. Roku 2012 byla badatelem Johnem Morrisem zveřejněna studie, v níž se domnívá, že jejím motivem byla vlastní neplodnost a na prostitutkách si vybíjela vztek. Je zde i skutečnost, že třem obětem byla vyjmuta děloha. Je to možné? Proti ní hraje fakt, že prý sliny ze zadní strany známek Jackových dopisů byly ženské. To ale jistě ještě neznamená, že žena také vraždila.
Podezřelý je i Charles Latchmere, který ohlásil první případ vraždy. Na policii se ovšem uvedl pod cizím jménem. Nad tělem oběti jej prý viděl další svědek. Policie Latchmera příliš nezkoumala, byla to snad chyba?
Amatérský vyšetřovatel, britský podnikatel Russell Edwards prý záhadu po 130 letech vyřešil. Na šátku jedné z obětí vrah zanechal své DNA. Jeho analýza údajně usvědčuje polského přistěhovalce Aarona Kosminskiho – tomu bylo v době vražd 23 let. Analýza DNA tenkrát samozřejmě neexistovala, je však tento důkaz nezpochybnitelný? Odborníci vrtí hlavou – po 130 let byl genetický materiál vystaven mnoha vnějším vlivům, díky kterým může být výsledek falešně pozitivní.
Záhadu Jacka Rozparovače se nám zde tedy vyřešit nepodařilo. Koho byste tipovali vy?
