Dynastické svazky měly i v dějinách Ruska velký význam. Role žen byla především starat se o rodinu a šití, zkrášlovat palác. Ale příklady ukazují, že již od dávných dob se manželky ruských carů účastnily i politického života – to velmi ovlivňovalo jejich život – a především jejich smrt.
Ivan Hrozný – počáteční období vlády a dvě manželství
Roku 1530 se narodil Ivan, syn Vasilije III. Tento synek později získal přezdívku Hrozný (Groznyj). Pojmenování, podle kterého jej známe i my, si opravdu zasloužil. Přesto – svoje ženy údajně nevraždil, raději je posílal do kláštera. To ale ještě neznamená, že nakonec zemřely přirozenou smrtí.
Počáteční fáze Ivanovy vlády se příliš neodklonila od tradice. Když mu bylo patnáct let, měl být oženěn, a protože si šlechtici nepřáli žádnou cizí princeznu, zorganizovali přehlídku mladých dívek. Šťastnou vyvolenou se stala Anastasije Zacharinová, jejíž krása prý byla ohromující. Obhroublý carevič se svou ženou údajně jednal dobře – zašel tak daleko, že opustil své milenky.
Následovalo mnoho porodů a mnoho předčasných úmrtí narozených dětí. V roce 1560 Anastasije onemocněla a zemřela. Rádci kladli carovi na srdce, aby se znova rychle oženil a on nebylo proti. Zasnoubil se tedy s čerkeskou princeznou Marií, jíž bylo šestnáct let. I ona prý oplývala půvabem, kterému Ivan zcela podlehl. Bylo mu však již 31 let a Marie mu nemohla být takovou oporou jako Anastasije. Navíc byla těhotná zřejmě jen jednou, narodil se jí syn, který za pár týdnů zemřel. Další ranou pro Ivana byla smrt jeho postiženého bratra, kterého měl jako jednoho z mála lidí rád.
Vláda teroru a další manželství
Nyní teprve začala vláda teroru, Ivan se stal autokratem, který vládl železnou a ovšem i krutou rukou. V roce 1565 založil nový vojenský řád, který naplňovali takzvaní opričníci, kteří vykonávali carovu vůli. Při přijímání do řádu přísahali pod trestem smrti, že se nebudou stýkat se zbytkem obyvatel, dokonce ani se svými rodiči.
V té době, i když manželka Marie stále ještě žila, car začal jednat o novém sňatku a Marii nezbylo nic jiného než „dobrovolně“ odejít do kláštera.Roku 1569 zemřela na tuberkulózu, proslýchalo se ovšem, že se car manželky zbavil. V odpověď na tyto pověsti car obžaloval jednoho bojara, kterého obvinil, že podal jeho ženě jed. Bojar i s rodinou byli přinuceni také pozřít jed a jeho matka odsouzena do vyhnanství – ve skutečnosti však zemřela udušením kouřem v truhle.
Manželek ještě neměl dost
Protože Ivan se již choval opravdu hrozivě, šlechta se bála nabídnout mu budoucí ženu. Uspořádal tedy sám novou přehlídku mladých dívek – tentokrát jich bylo dva tisíce! Ivan přidal malou variantu rituálu: lékařskou prohlídku. Vybral si Marfu Sobakinu, která se mu líbila, ale ta onemocněla. Navzdory tomu se konala svatba, Marfa však o dva týdny později zemřela – příčinou její nemoci i smrti byl jed. Ivan běsnil.
Rozpory s církví kvůli další ženě
Podle církevních pravidel se nemohl oženit více než třikrát, přesto se ještě s církví dokázal dohodnout a ta mu udělila výjimku. Při přehlídce dívek, kdy si vybral Marfu, měl v záloze ještě další variantu – Annu Koltovskou. Vzali se roku 1575, manželství však nebylo vydařené a navíc mu nedokázala dát dítě (i když měl již dva syny).
Rok 1575 znamenal obrat v Ivanových manželských praktikách. Vybíral si jen manželky, které mu musely dát dědice – když nevyhověly, zapudil je a přinutil ke vstupu do kláštera, stejně jako Annu. A tak carovu další manželku Annu Vasilčikovou potkal stejný osud.
Tato manželství již znamenala roztržku mezi carem a církví. V té době už nebyl počet Ivanových manželek úplně jasný, alespoň z hlediska dnešních historiků, jelikož neexistují pro jeho sňatky přesné záznamy. Ale i tato další Anna byla poslána do kláštera.
Ivanovi bylo padesát let (na tu dobu pokročilý věk) a měl dva syny, z nichž žádný neměl dědice. Začalo se odehrávat drama. Car se oženil s dcerou svého přítele Fjodora Nagoje, Marií. Dívka nebyla příliš nadšena ze sňatku s mužem, který měl tendenci posílat své ženy do kláštera. Neváhala ovšem intrikovat v paláci ve svůj prospěch.
Vražda syna
Roku 1581 se odehrála tragédie, která vešla do dějin. Ivan Hrozný měl napjaté vztahy se svým starším synem. Carevič byl potřetí ženatý, dvě předchozí manželky byly zapuzeny pro neplodnost, ale třetí žena již neměla daleko do porodu. Při jedné hádce ji tchán udeřil do břicha a carevič svou ženu bránil. Tak jej Ivan Hrozný uhodil ve vzteku do hlavy. Carevič po čtyřech dnech zemřel a jeho žena potratila. Zbyl už jen carevičův bratr, neduživý Fjodor a poslední carova žena začala opět intrikovat. To však je už jiná historie – Ivan Hrozný zemřel roku 1584. Během života měl prý vyřknout větu: „Někdy si nejsem jistý, co nenávidím víc…jestli všechny, nebo všechno.“
