Poslední vědma z Kopanic zemřela na počátku 21. století: Patřila k ženám, které provozovaly rituály, ve kterých se mísilo křesťanství s lidovou magií a říkalo se jim žítkovské bohyně

Dům poslední žítkovské bohyně

V poslední době se hovoří o žítkovských bohyních a v literárních kruzích budí rozruch román Žítkovské bohyně od spisovatelky Kateřiny Tučkové. Tato kniha vyvolala i kritické ohlasy z řad posledních žijících potomků bohyň – jde však pouze o román, jak autorka zdůraznila. Terénní výzkum mezi posledními čarodějkami provedla na počátku 60. let 20. století Dagmar Dobšicová Pintířová, která vydala knihu Žítkovské bohyně: lidová magie na Moravských Kopanicích. Vyšla také kniha Jiřího Jílka Žítkovské čarování s podtitulem Pravdivý příběh žítkovských bohyní.

Jaká je asi skutečnost?

V jednom z koutů Moravského Slováčka žily ještě nedávno ženy, které prý uměly čarovat, a to tak, aby to bylo ve prospěch člověka. Zbavovaly tedy nemocí tělesných i duševních, dokázaly údajně přivolat lásku i peníze a dokonce prý věštily budoucnost.

Je jasné, že jak v církevní tak světské moci měly tyto ženy nepřátele – už proto, že byly tak výjimečné, že za nimi jezdili i lidi z Čech nebo Slovenska. Těmto čarodějkám se říkalo žítkovské bohyně. Jednalo se u nich totiž o bohyňování či bohování – tedy léčení a pomoc lidem.

Drsný kraj – jiný mrav

Na moravsko-slovenském pomezí křesťanství lidé vnímali po svém. Víra v jednoho Boha se mísila s lidovou magií od pohanských dob. Prostředníkem mezi zdejšími lidmi a vyššími silami byly právě tyto ženy znalé přírodního léčitelství. Byly fenoménem tohoto kraje.

Tyto vědmy si svoje dovednosti dobře střežily, takže léčebné metody se předávaly ústně. Je prokázáno, že jednotlivé vědmy byly často mezi sebou příbuzné. Kdoví? Třeba pocházely všechny z jednoho starobylého rodu, který byl nadán mimořádnými schopnostmi.

Andělská pomoc

Většinou žily v ústraní a toulaly se po lukách a lesích, hledaje byliny. Aby k nim lidé našli cestu, využívaly pomoci takzvaných andzielů (andělů). Tyto často mladé dívky (které byly zaškoleny) měly do kopců člověka, jenž potřeboval pomoc, doprovázet. Během cesty se pak snažily dozvědět od něj co nejvíce informací z jeho života – pak anděl navedl člověka k chalupě bohyně mírnou oklikou, rozloučil se a spěchal vědmě říci, co se dozvěděl.

Pro někoho podvodnice

Napadá vás, že je to podvůdek? Podle toho, jak to chcete vidět. Bohyně takto připravená byla schopna snadněji získat zákazníkovu důvěru a pokud to vedlo k tomu, že byli lidé k bohyni upřímnější, pak lze říci, že účel světí prostředky. přece jen mu chtěla pomoci.

Pak vědmy lily roztavený vosk či olovo do vody a ze vzniklých tvarů četly svým zákazníkům a dávaly jim rady. Vařily lektvary, které měly sloužit jako medicína s magickou mocí. Při tom všem používaly zaklínání. Nakonec doporučily léčivou metodu.

Pověra nebo pravda?

Zdá se vám, že vše je to jen pověra? Představte si život v kraji, kde lidé většinou neviděli doktora celý život, rodili se a umírali doma. Dnes je tomu již alespoň zčásti jinak. Poslední ze žítkovských bohyní zemřela roku 2001 ve věku nedožitých 96 let. Jmenovala se Irma Gabrhelová a dávné umění čarovat v ní tak zřejmě definitivně skončilo.

I bez bohyní je to však tajuplný kraj i v dnešní době – ve vzduchu prý je něco zvláštního…