Toužíte být oblíbení? Odborníci odhalili tajemství popularity, není však pro každého

Foto: Flickr

Věda má odpověď na vše, mezilidské vztahy nevyjímaje. A jelikož pravděpodobně každý by chtěl být oblíbený, zaměřili se odborníci také na faktory, které popularitu ovlivňují. Překvapivě přitom dospěli k závěru, že „není popularita jako popularita“ a různé chování vede k různé míře uznání. Jak na věc?

I když zrovna snímek Protivný sprostý holky (Mean Girls) není skvostem americké kinematografie, minimálně vztahy mezi středoškolačkami vykresluje poměrně realisticky. Jak se totiž odborníci shodují, právě machiavellistický model chování dokáže člověka vynést na pomyslný vrchol popularity. Princip? Je třeba být milován i nenáviděn zároveň…

Agresivní oblíbenci

Již předchozí výzkumy naznačily, že na popularitu je možné nahlížet z více perspektiv. Vědci ji tedy klasifikovali do dvojice kategorií – na popularitu agresivní a přirozenou. Jelikož bádání bylo v tomto případě zaměřeno na středoškolské prostředí, odborníci dospěli k závěru, že agresivně populární dospívající jsou populární díky tomu, že ostatní „donutí“, aby je měli rádi, zatímco přirozeně populární osoby dokážou stejného výsledku dosáhnout díky spolupráci se svým okolím.

Věda má ovšem široký záběr, a tak se výzkumníci z floridské univerzity rozhodli zjistit, zda náhodou kromě již identifikovaných dvou typů popularity neexistuje ještě nějaký další. A dospěli k poměrně zajímavým závěrům – zjistili totiž, že popularita nutně nejde ruku v ruce s tím, zda danou osobu mají lidé rádi.

Machiavellisté vítězí

Mezi zkoumanými skupinami tak sociologové odhalili tři různé vzorce popularity a oblíbenosti – prosociální popularitu, agresivní popularitu a pak její kombinaci. Ti, kteří se řadí do této třetí skupiny, pak skutečně aplikují do praxe konání, které by bylo možné definovat jako „politika cukru a biče“. A právě tato skupina lidí, která na jednu stranu vykazuje autoritativní rysy a na stranu druhou dokáže být (účelově) laskavá, vykazuje ve srovnání s dalšími dvěma skupinami nejvyšší míru popularity. To vše navzdory faktu, že sociologové právě o těchto lidech hovoří také jako o machiavellistech. „Pokud se zaměříme na prostředí středních škol, skutečně určitou část studentů můžeme označit za malé machiavellisty – udržují totiž svou popularitu tím, že kompenzují své autoritativní chování potřebné k udržení pomyslné moci pomocí velmi pečlivě kalibrovaných aktů laskavosti,“ shrnuje jeden z autorů studie.

Právě strategické vyvažování jisté míry agrese s šarmem je tedy podle vědců klíčem k úspěchu – ačkoliv se totiž zaměřovali na středoškolské prostředí, pravdou je, že určité vzorce chování se ani s věkem nijak nemění, pouze variují v závislosti na prostředí, v němž se člověk dále pohybuje. Pokud byl člověk na střední populární (a teď máme na mysli právě ty, co chvíli „bičují“ a chvíli „cukrují“), jisté sklony k dominanci mu zůstanou vlastní i nadále. To však nutně nemusí být nijak špatná charakterová vlastnost, jen záleží na tom, jak se jednotlivci bude dařit tímto způsobem „prodat“ také v dospělém kolektivu.

Zdroj: independent.co.uk, dailymail.co.uk