Hrad Střekov: O této romantické zřícenině vypráví dramatická pověst o tragickém osudu krásné Matyldy

Hrad Střekov

Hrad Střekov, nacházející se nedaleko Ústí nad Labem, byl pevností chránící důležitou vodní cestu spojující Čechy se Saskem. Měl také bránit možným vpádům vojsk z ciziny – ironií osudu se za třicetileté války stal pevností Švédů. Pro hrad bylo důležité 19. století, kdy jeho romantická zřícenina a poloha nad Labem vábily návštěvníky. Dokonce prý inspiroval Richarda Wagnera k opeře Tannhäuser.

Historie hradu

Hrad je poprvé zmiňován na začátku 14. století a nechal jej vybudovat král Jan Lucemburský na ochranu labské plavby. Až do 15. století byl pak majetkem Vartenberků. V 80. letech 15. století byl držitelem Hanuš Glac ze Starého Dvora, který hrad nechal přestavět. Po mnoha krátkodobých majitelích jej koupili roku 1615 Lobkovicové a hrad, respektive jeho zříceninu, pak vlastnili do roku 1945. Ovšem za třicetileté války byl zpustošen. Roku 1992 jim byl vrácen do vlastnictví.

Legenda o loupeživém rytíři a krásné Matyldě

Pověst praví, že v dávných dobách patřil hrad loupeživému rytíři Kubovi. Ten přepadal se svými zbrojnoši kupce a rád také vyvolával rvačky, proto se tehdy jeho hradu každý raději zdaleka vyhýbal.

Avšak v Bílině se jednou konal rytířský turnaj, kterého se chtěl Kuba též zúčastnit. Ale mladý Václav z Vrabince ho vyhnal, vyčetl mu, že dělá ostudu rytířstvu a ještě mu odebral koně. Kuba po takovémto ponížení přísahal hroznou pomstu. Počíhal si na Václava, chytil ho a uvrhl do temného sklepení. Následující noc pak podnikl se svou družinou výpravu na hrad Vrabinec. Když podřezali stráže, vnikli do paláce, kde se jim postavil starý Václavův otec hrabě Beneš.

Vtom do místnosti vběhla krásná dívky a lupič zůstal jako očarován. Byla to Matylda z Vrabince, Václavova sestra. Přestalo se drancovat a lstivý Kuba jí prozradil, že na hradě vězní jejího bratra. Pokud se prý nestane jeho ženou, její bratr bude o hlavu kratší. Přestože byla dívka již zaslíbena hraběti Otovi z Dohna (který byl v té době v cizině), nezbylo jí nic jiného, než souhlasit. Kuba nechal předvést kněze a v hradní kapli na Vrabinci se hned konala smutná svatba.

Václava Kuba skutečně pustil, dokonce se snažil sekat dobrotu, ale posléze začal opět loupit a mordovat. A tak jednoho dne zajal i Otu z Dohna a uvěznil jej na hradě. Jakmile se ale vzdálil na loupežnou výpravu, Matylda Otu pustila ven.

Když se Kuba vrátil, hrozně se rozzlobil, vnikl do manželčiných komnat a ve vzteku ji svrhl z hradeb do hlubokého údolí. Od té doby prý se na Střekově zjevuje její bledý stín a s nářkem bloudí po hradě.

Když se Ota i Václav z Vrabince toto dozvěděli, přísahali, že se pomstí. Spolu s rytíři v okolí zaútočili na Střekov a dobyli ho. Kubovi se podařilo uprchnout do ciziny, nikde však neměl klidu. “Jako štvanec prchal pak Kuba z kraje do kraje, ze země do země, až se dostal před město Jeruzalém, kde odpravil ho saracénský meč.