Máte před sebou důležité rozhodnutí? Jsou období, kdy je lépe počkat a raději nic zásadního neřešit

Ilustrační foto

Mám dát výpověď? Mám říct tchyni, aby už konečně přestala strkat nos do našich věcí? Mám se rozejít s přítelem? Mám se na to či ono vykašlat? Čas od času řešíme všichni podobné otázky a stojíme před rozhodnutím, které může mít na náš život docela závažný dopad. Pokud člověk zvažuje nějaké důležité rozhodnutí, měl by si důkladně promyslet všechna pro a proti.

V první řadě to znamená získat o problému co nejvíce informací. Například pokud zvažuji podání výpovědi, pak bych si měla zjistit, jestli na tom budu jinde lépe, nebo jestli bude lepší zůstat a raději občas něco překousnout. Kromě faktických informací je důležitý také náš osobní pocit, resp. naše intuice. Ta nám může říkat: „Jdi do toho!“ nebo „Na to nemáš, vykašli se na to!“ také může být plná pochyb, které vám odebírají energii: „Co když to nezvládneš? Co pak budeš dělat? Raději nechej vše při starém“.

Řešení neodkládejte, ale také neuspěchejte

Je pravdou, že nic se nemá zbytečně odkládat, ale na druhou stranu jsou v životě období, kdy je lépe nic zásadního nerozhodovat, abychom později nelitovali. Kdy se tedy mít raději na pozoru před ukvapenými závěry? Zde jsou alespoň základní situace.

Když jste v afektu

Člověk by neměl jednat, když je pod vlivem náhlých a silných emocí. Určitě to znáte. Již dříve ve vás hlodal červík pochybností, a proto jste začali pozvolna uvažovat o nějaké změně, jenže pak najednou přijde pověstná poslední kapka. Jste vytočení doběla, vidíte rudě a už vás nic nezastaví, jste jako urvaný pořádně přeplněný vagón.

Například v práci děláváte občas přesčasy, na výplatě to ale vidět není. Máte pocit, že jste nedocenění. A pak vám šéf zase něco vytkne a pohrozí odebráním prémií. Se slovy: „S tím kreténem já už dělat nebudu ani minutu!“ napíšete výpověď, ještě ten den mu ji hodíte na stůl a vychutnáváte si jeho překvapený obličej. Jenže pak začnete shánět práci a zjistíte, že to není až tak jednoduché… Jednoduše jste se unáhlili. Měli jste si raději nejdříve sehnat zaměstnání a teprve potom dát výpověď.

Když vám je hůř než obvykle

Může se stát, že se dočasně necítíte dobře. Důvody mohou být různé – viróza, naražené žebro, neshody v rodině. Tyto problémy, zejména pokud trvají trochu déle, odebírají vnitřní sílu. Věci pak vidíte příliš černě. Například si řeknete: „Já se o konkurz na nové místo nebudu ani raději hlásit. Už nemám energii učit se zase nějaké nové věci. Stejně se mi v ničem nedaří.“ Tyto situace znají dobře například lidé trpící úzkostnými atakami či depresivními epizodami. V období, kdy dochází ke zdravotním propadům, by se měli vyhnout jakýmkoli změnám či závažným rozhodnutím. V té chvíli totiž daný problém vnímají z úplně jiného zorného úhlu než pokud jsou ve stabilizovaném stavu. Kromě nedostatku energie, trpí pocity zbytečnosti, smutku, beznaděje, což se pak odráží i na smýšlení a rozhodování. Jakmile akutní problémy odezní a lidé se vrátí do svého normálu, rozhodnou se zpravidla jinak, než v této tísnivé fázi.

Když je vám lépe než obvykle

Protikladem k předešlému případu je situace, kdy se vám daří výrazněji lépe než obvykle. Jste „happy“ a tato vnitřní euforie vás s sebou strhává jako příliv. Důvodem může být třeba nějaký úspěch nebo zamilovanost. V tu chvíli si říkáte: „Nechám si obě zaměstnání – nové i to staré. To přece zmáknu levou zadní!“ Jenže počáteční euforie časem vyprchá a s ní také příliv energie. Pak postupně zjistíme, že jsme si na svá bedra naložili příliš těžké břemeno. Tyto problémy znají velmi dobře lidé s maniodepresivní poruchou. U nich právě fáze mánie, tj. bezbřehého nadšení, výkonnosti a mnohdy také úspěchů, přecházejí do fáze vyčerpání organismu a těžké deprese. Takže rozhodnutí, která učinili v mánii, jsou pro jejich život z dlouhodobého pohledu zpravidla neakceptovatelná.