Pavla Beretová: Ostrava je mým skutečným místem činu… Místem narození, dětství a dospívání

Už jako dítě hrála Pavla Beretová (36) v pohádkách ostravského studia České (tehdy ještě Československé) televize. Během studií pražské DAMU (2004-2008) hostovala na scéně pražského Divadla v Celetné. Od roku 2008 je členkou činohry Národního divadla. Televizní diváci ji mohou znát z  Hodiny klavíru, Archivu nebo ze seriálu Bludičky. Loni si po boku Kryštofa Hádka a Jaroslava Plesla zahrála jednu z hlavních rolí v televizním snímku V síti, který je součástí volného cyklu Soukromé pasti. 

Hrajete novou šéfku ostravských kriminalistů. Jaká to je žena?

Ema je ambiciózní, racionální, přemýšlivá žena, které nechybí odvaha  pustit se na tenký led vydat se vstříc vedení skupiny zastarale smýšlejících mužů.

Co má Ema společného s vámi, s Pavlou Beretovou?

Myslím, že ten vrh střemhlav je mi taky blízký. Když se něčeho bojím, často to řeším tak, že do toho vlezu, abych se odstrašila.

Ema pracuje v mužském prostředí, navíc mu začne šéfovat. Přineslo to nějaké „problémy“?

Někde jsem četla, že základní ženskou vlastností by měla být nečinnost. Ne to všechno udělat, zařídit, vybojovat, ale prostě to ustát a mužům přenechat tu možnost, co by měli a mohli udělat, že jim to pak samo dojde. Osobně nemám pocit, že by tohle vždy platilo. Každopádně to, že jsem Emu nenechala nasednout na vlnu šovinismu, je snad pravda. Prostě jsem je v tom nechala ráchat samotné a Ema řešila případ. Ztráta energie řešením problémů jiných ji neovlivňovala.

Role policisty je poměrně výrazově omezená. Často vlastně jen někam chodí a něco hledá, případně někoho vyslýchá. Jak se vám hrála kriminalistka Ema?

Mě bavilo, že můj úkol je přemýšlet, když ostatní vytvářejí drama a hrají. Snažila jsem se to prostě všechno zpracovávat, analyzovat a v tom toku myšlenek upřemýšlet, aby divák mohl přemýšlet s Emou.

Vy sama pocházíte z Ostravy a seriál se odehrává na Ostravsku. Bylo to pro vás díky tomu něčím jiné, než kdyby se to odehrávalo jinde v republice?

Pro mě bylo jednou z největších motivací vstoupit do projektu právě umístění v Ostravě. Původně byl název Místo činu Ostrava a Ostrava je mým skutečným místem činu, místem narození, dětství a dospívání. Ráda jsem se vracela na místa, která znám. Ostrava je pro mě důležitá a doufám, že jsme její náladu alespoň částečně zachytili.

V seriálu jste v česko-polském manželství. Je to tam poměrně běžný stav? Jak si rozumějí Češi a Poláci na Ostravsku?

Polsko je tak blízko, že v podstatě není rozdíl mezi základní energií těch dvou pohraničí, ať už z jakékoliv strany. Pro mě je vždy nejdojemnější v tomhle smyslu Český a Polský Těšín. Jedno město rozdělené půvabnou řekou Olzou/Olší a lidé žijící dohromady, něčím rozdělení a něčím nerozlučně spjati, minimálně tou řekou. Já mám osobně k Polákům hodně blízko a myslím, že to tak ve Slezsku mají všichni, zároveň se inspirujeme, něco si závidíme a nakonec se máme rádi.