Pracovní nabídka v podobě finty, jak připravit zaměstnance o odstupné

Ilustrační foto

Když člověk obdrží výpověď, je to pro něj vždy špatná zpráva. Pokud však má nárok na odstupné, má v podstatě při vší smůle i štěstí. Jestliže pro firmu pracoval několik let, může dostat až trojnásobek svého průměrného měsíčního platu. Na druhé straně je evidentní, že propuštění takového zaměstnance se firmě prodraží. Proto někteří zaměstnavatelé hledají nejrůznější způsoby, jak tuto svou povinnost obejít. Dejte si pozor, aby se něco podobného nestalo i vám.

Kdy máte nárok na odstupné a jaká je jeho výše

Nárok na odstupné máte, pokud je vám dána výpověď z tzv. organizačních důvodů, např. ruší se část firmy nebo se ruší vaše pracovní místo z důvodu nadbytečnosti, podrobně § 52 zákoníku práce. Odstupné se řídí počtem odpracovaných let. Pokud jste odpracovali u svého zaměstnavatele méně než rok, máte nárok na jednonásobek svého průměrného výdělku. Jestliže jste odpracovali alespoň rok a déle, ale zároveň méně než dva roky, pak dostanete dvojnásobek. Nejvíce dostanete při odpracování dvou a více let, a to trojnásobek svého průměrného výdělku. Odstupné vám musí zaměstnavatel vyplatit  v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, pokud se písemně nedohodnete jinak.

Příklad z praxe

Olga pracovala jako jedna ze dvou recepčních ve velkém penzionu. Pracovní smlouvu měla na dobu neurčitou. V letošním roce byl však penzion značně nevytížený. Majitel se nakonec rozhodl Olgu propustit. Pracovala u něj téměř čtyři roky, takže měla nárok na nejvyšší stupeň odstupného. Po ukončení pracovního poměru se Olga chystala na úřad práce, protože se jí ve výpovědní lhůtě nepodařilo najít žádné vhodné místo bez zdlouhavého dojíždění. K jejímu překvapení ji však záhy kontaktoval původní zaměstnavatel s nabídkou, že by u něj mohla nastoupit jako uklízečka. Olga dlouho neváhala. Byl to pro ní sice znatelný profesní a finanční sestup, ale zároveň stejně žádnou jinou pracovní nabídku v okolí svého bydliště neměla. Navíc jí zaměstnavatel přislíbil pracovní poměr na dobu neurčitou s tím, že práce pro uklízečky je u něj stále dost. Takže smlouvu nakonec podepsala.

Povinnost vrátit odstupné

Ve staronové práci ji však čekalo nemilé překvapení, a to hned dvakrát. Zaměstnavatel po ni požadoval vrácení odstupného, resp. ji oznámil, že jí ho nevyplatí, protože se stala znovu jeho zaměstnancem. Nutno říci, že jednal v souladu se zákoníkem práce, konkrétně § 68 odst. 1, který říká: „Bude-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru konat práci u dosavadního zaměstnavatele v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž je odvozena výše odstupného, je povinen toto odstupné nebo jeho část vrátit.“ Kdyby Olga pokračovala v práci pro svého původního zaměstnavatele až po třech měsících, které byly pokryty odstupným, pak by vracet nemusela nic. Ona však podepsala novou pracovní smlouvu v podstatě ihned, takže skutečně neměla na vyplacení odstupného nárok.

Výpověď ve výpovědní lhůtě

Druhé, a to mnohem horší, překvapení Olgu čekalo, když po necelých třech měsících obdržela výpověď. Tentokrát jí však zaměstnavatel sdělil, že na odstupné nárok nemá. Opět měl pravdu. Olga byla totiž ve zkušební době. V ní mohou obě strany, zaměstnavatel i zaměstnanec, pracovní poměr zrušit. Nárok na odstupné v tomto případě samozřejmě není. To, že se jedná o smlouvu na dobu neurčitou v tuto chvílí nehraje žádnou roli.

Vlk se nažral a koza zůstala celá

Majitel penzionu našel způsob, aby ho propuštění nadbytečné Olgy příliš finančně nebolelo. Jelikož ji propustil pro nadbytečnost, měla nárok na odstupné. Záhy s ní však uzavřel nový pracovní poměr  takže odstupné musela vrátit) z něhož ji propustil ve zkušební době. Tentokrát tedy bez nároku na jakoukoli kompenzaci ze strany zaměstnavatele.