Královna Dagmar: Laskavá panovnice se zapsala do dějin, i když byla královnou poměrně krátce

Královna Markéta-Dagmar

Roku 1205, kdy se český panovník Přemysl Otakar I. musel (alespoň dočasně) smířit se svou první ženou Adlétou Míšeňskou, se začíná psát příběh jejich dcery, tehdy zřejmě devatenáctileté Markéty. O její ruku se totiž uchází dánský král Valdemar II. řečený Vítězný.

Bylo to nečekané

Co za tím bylo? Valdemarovi bylo 34 let, ale za vším stál zřejmě rod Wettinů, z něhož pocházela Adléta. Bylo tedy cílem připoutat si svým způsobem k sobě znovu manžela? Každopádně Přemysl Otakar souhlasil rád – dánský král byl vlivnou osobou a teď mohl být jeho příbuzný. Valdemar měl dobré vztahy jak s anglickým Richardem Lví srdce, tak s římským vzdorokrálem Otou IV. Brunšvickým.

A Markéta měla to štěstí, že zásnuby připadly do doby, kdy byla přechodně její matka považována zase za Přemyslovu manželku (předtím ji zapudil a oženil se podruhé).

Markéta se narodila pravděpodobně roku 1186, bohužel, platí zde poněkud smutná skutečnost, že středověké prameny prozrazují celkem málo o osudech panovnických dcer.

Svatba a nové jméno

Každopádně se Markéta vydala s honosným doprovodem předních českých i dánských šlechticů do severoněmeckého města Lübecku, kde poprvé spatřila svého nastávajícího, a kde se ještě roku 1205 konala svatba.

V dánském dějepisectví se ale nesetkáme se jménem královny, která by se měla jmenovat Markéta. A to proto, že si ji Dánové překřtili na Dagmar. Snad nedokázali její jméno správně vyslovit, snad prý dostala takové jméno pro svůj půvab, což je sympatičtější vysvětlení. Jméno Dagmar totiž vzniklo spojením staroskandinávských slov dagr a mar, což znamená ranní záře nebo taky denní panna. V dánských pramenech nejsou doklady o tom, že by tu Markéta užívala dvou jmen – zkrátka se zdá, že přijala jméno Dagmar.

A královna byla prý nejen krásná, ale také velmi laskavá k poddaným, vžilo se tedy označení “dobrá královna Dagmar”.

Vládla krátce

Čtyři roky po svatbě se manželům narodil syn Valdemar, ale v dvaadvaceti letech nešťastně zahynul na lovu – toho se ale jeho matka nedožila. Královnou byla pouhých osm let. I za tak krátkou dobu se její pověst laskavé a mírné ženy rozšířila a přežila staletí.

Dagmar zemřela na hradě Ribe, pravděpodobně při porodu dalšího potomka. Král, pro kterého spěšně poslali, ji již živou nezastihl. Ovšem brzy se opět oženil, tentokrát s portugalskou princeznou Berengarií.

Vzpomínky na laskavou Dagmar ale nová královna nezastínila, a Dagmařin hrob v ringsetdském chrámu na ostrově Seeland se stal předmětem takřka bychom mohli říci uctívání. Po smrti krále byl i on pohřben po jejím boku.