V historii lidstva nastaly i zlé časy, natolik zlé, že je třeba je neustále připomínat – protože se již nikdy nesmí opakovat. Život Irmy Greseové, dozorkyně v koncentračních táborech za druhé světové války, může být brán jako určité memento, protože právě tato žena smutně proslula svojí krutostí.
Irmin život
Irma Greseová byla nazývána také jako „hyena z Osvětimi“, či jako „krásná bestie“.
Narodila se roku 1923 ve vesnici Wrechen v Meklenbursku do rodiny sedláka. Chtěla se stát zdravotní sestrou, vzdělání ale nedokončila, ostatně inteligence údajně nepatřila k jejím silným stránkám. Brzy však vstoupila do nacistické mládežnické organizace pro dívky Bund Deutsche Mädel. Roku 1942, tedy v devatenácti letech, vstoupila do SS, což bylo pro ni osudové.
Přesto – toužila se stát herečkou, měla dojem, že má ohromný talent, a po skončení války bude hvězdou filmu. Byla prototypem blondýny krev a mléko, a nacisté její vzhled obdivovali.
Dozorkyně
Nejprve se stala v roce 1942 dozorkyní v ženském koncentračním táboře Ravensbrück, už v roce 1943 ale přešla jako vrchní dozorkyně do Osvětimi. Tyto koncentrační tábory jsou známé tím, jaké v nich existovaly podmínky pro život (či živoření) – ale psychopati, k jakým můžeme zařadit i Irmu, mohli celou situaci vězňům ještě ztížit svým sadismem.
Zde se mohla opravdu plně projevit – nechyběla ani na selekčním nástupišti, kde se podílela na třídění těch, kteří půjdou do tábora, a těch, kteří šli rovnou do plynu. Přátelila se s Josefem Mengelem, dokonce mu měla pomáhat při pokusech.
To již musí být člověk opravdu strašlivá nátura, aby se stal „slavným“ i mezi dozorci SS. Irma to dokázala. Mezi dozorkyněmi se někdy objevily i takzvané „bílé vrány“, tedy ty, které se k tomuto „zaměstnání“ dostaly řízením osudu a vězně přímo nevraždily. Ovšem Irma byla jiného ražení, tu to bavilo. Pracovala s nasazením a trestala velmi ochotně za sebemenší prohřešek – nebo jen tak.
Irmin sadismus
S oblibou nosila bič. Ženy, které přežily, později vypověděly, že se jí všechny snažily vyhnout. Několik žen svým bičem ubila k smrti, jiné zastřelila.
Svědci, kteří její řádění přežili, uvedli, že Irma měla při mučení vězňů ve tváři blažený výraz.
Patřila k ženám, které směly nosit u sebe zbraň. Té také neváhala použít, na životě lidí jí absolutně nezáleželo. Ráda také chodila se psem, kterého schválně trápila hlady, aby pak trhal a mrzačil, protože ho s oblibou štvala na vězně.
Bergen-Belsen
Z Osvětimi byla však v březnu 1945 na vlastní žádost převelena na ženské oddělení v Bergen-Belsenu. Tady se podle některých stala milenkou velitele tábora Josefa Kramera, ovšem tady ji také zastihl konec války. V dubnu 1945 byla zajata britskou armádou.
Po válce byla Irma jednou z těch dozorkyň, které byly odsouzeny k trestu smrti. Bývalí vězni z koncentračního tábora obdrželi zvláštní povolení, aby mohli být svědky jejího oběšení. Popravena byla v prosinci 1945. Poslední slovo, které vyslovila ke katovi, znělo: „Rychleji!“
