Evropští monarchové zkrátka vždy pěstovali nelegitimní vztahy. Nejinak tomu bylo u Přemyslovců – přitom děti narozené z „levého boku“ jejich původ většinou nijak výrazně společensky neponižoval.
Byla knížata mravnější?
A jak je přijímali v soudobé společnosti? Je to zajímavé – tyto děti dosahovaly v dospělosti vynikajících hodností a úřadů. Zprávy o levobočcích z doby knížecí však nemáme, což jistě neznamená, že by přemyslovská knížata byla jaksi mravnější. Prostě nelegitimní potomci jen nezískali žádné mimořádné postavení.
Přemysl Otakar II. a jeho nelegitimní děti
Nemanželské děti vstupují na scénu poprvé v souvislosti s Přemyslem Otakarem II., ale je faktem, že jeho úsilí směřovalo k jejich legitimizaci. Přemysl Otakar se oženil s dědičkou rakouských zemí Markétou Babenberskou, ženou o řadu let starší než on. A tak začal dlouholetý milostný poměr krále s její dvorní dámou, Anežkou z Kuenringu. Měli spolu čtyři děti – syn Mikuláš se stal ještě za otcova života vévodou opavským – a Opavsko tak získalo jakýsi svébytný statut, který si udrželo i za dob moravských Lucemburků ve 14. století. U Mikuláše Opavského ostatně našla útočiště i jeho nevlastní matka Kunhuta i se Závišem z Falkenštejna za období „Braniborů v Čechách“. Mikuláš vládl jako vévoda na Opavsku dlouho, do roku 1311. Tehdy si toto území nárokoval Boleslav, vévoda vratislavský, jehož manželkou byla Markéta, dcera Václava II. To byla poněkud složitá situace, a tak se raději Mikuláš přemístil do Brna, kde žil až do své smrti roku 1318.
Ovšem záhy poté získal Opavsko jeho syn, taktéž Mikuláš – vlastně mu jej odevzdal král Jan. A tak Opavsko zůstalo v držení nelegitimních Přemyslovců. Mikuláš mladší dosáhl dokonce úřadu královského komorníka.
S Anežkou z Kuenringu měl Přemysl Otakar ještě tři dcery – jedna byla provdána za pana ze Strakonic, druhá za pana z Vartenberka a třetí za pana Lacka z Kravař, čili za přední české pány v Čechách a na Moravě.
Přemysl měl ale ještě dalšího levobočka, Jana. Co je o něm známo, dosáhl skvělé církevní kariéry, i když nebyl vysvěcen na kněze – vykonával úřad probošta vyšehradského a kancléře českého krále. Byl i v královské radě Václava II. (tedy svého nevlastního bratra). Zemřel roku 1296.
Jan Volek
Václav II. zase zplodil nelegitimního potomka, který do dějin vstoupil jako Jan Volek. Nevíme, kdy se přesně narodil, stejně jako neznáme jeho matku, ale i on se stal roku 1310 vyšehradským proboštem. Dostalo se mu papežského dispenzu a stal se zdatným mnohoobročníkem: byl tedy proboštem vyšehradským, kanovníkem pražským i olomouckým a zastával i další hodnosti. V roce 1322 skončil ve vězení, ale při převozu do jiného vězení uprchl do Bavor. Při jeho návratu zřejmě sehrála roli královna a jeho nevlastní sestra Eliška. Tak byl roku 1325 zpět a později získal zpět i vyšehradský úřad. Eliška pro něj hledala vyšší hodnost. Roku 1333 zemřel olomoucký biskup, a to byla příležitost. Papež Jan XXII. měl jisté výhrady, ale nakonec vydal roku 1334 příslušný dokument. V pozadí tehdy totiž také stál mladý moravský markrabě Karel (pozdější Karel IV.).
Jediným problémem bylo to, že v okamžiku volby byl Jan Volek jen podjáhnem. Přesto nastoupil jako biskup olomoucký a na kněze byl prostě vysvěcen asi měsíc poté. I na tomto stolci si dokázal podržet další svá obročí. Měl ostatně velmi blízko k mladému Karlovi, který mu navíc udělil hodnost zástupce zemského hejtmana. Jan Volek byl nepochybně schopný a v tehdejším světě se dovedl pohybovat. Zemřel v září roku 1351.