Tato česká spisovatelka a národní buditelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz, je dnes známá především jako autorka knihy Domácí kuchařka.
Mládí
Když v létě roku 1847 přátelé oznámili Boženě Němcové, že chtějí vydat její litografovaný portrét, Němcová ze skromnosti odmítla a navrhla, aby vydali portrét Magdaleny Rettigové. To dokazuje, jak vysoce byla českými vlastenci činnost Rettigové ceněna.
Magdalenu, za svobodna Artmannovou, narozenou v roce 1785 ve Všeradicích, poznamenala v dětském věku smrt otce a sourozenců. Po smrti její poslední sestry se matka s Magdalenou odstěhovala do Plzně. Magdalena prý už v dětském věku projevila vysokou inteligenci a zájem o učení. Pak se s matkou přestěhovaly k tetě do Prahy, kde se již musela starat o domácnost. Její výchova probíhala v němčině, takže po dokončení studia ještě neuměla česky.
Pokrokově smýšlející manžel
V lednu 1808 se však provdala za českého vlastence a spisovatele, právníka Jana Aloise Rettiga. Spolu s ním žila postupně v Táboře, Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a od roku 1834 v Litomyšli, zde všude zastával manžel funkci radního. Jak již bylo výše uvedeno, protože byla vychována německy, její první literární pokusy byly psané také němčinou. Ovšem vlivem manžela a české literární společnosti začala psát česky a její verše a povídky získaly ve své době poměrně značnou oblibu.
Její manžel ji v jejím zájmu neomezoval, naopak. Měl pro to porozumění jako málokterý muž oné doby.
Její dílo
Zdeněk Nejedlý napsal, že se u nás jako první začala starat o ženy. K pozdějším snahám o rovnoprávnost žen ale měla daleko! Učila spíše mladé dívky vařit, šít, učila je společenskému stolování a chování. Z této činnosti se zrodil i jiný druh jejího literárního žánru – a ten jí právě zajistil proslulost u mnoha dalších generací – šlo o kuchařskou literaturu, především její Domácí kuchařku z roku 1826.
Magdalena ale nezůstala jen u domácích prací, snažila se také šířit vzdělání a vlastenecké cítění žen. Půjčovala jim knihy, vedla s nimi rozhovory o přečteném a výrazně ovlivňovala společenský a kulturní život v místech svého působení. Vedla svůj společenský salon, který nazývala kafíčková společnost. Stýkala se s takovými muži, jakými byli František Palacký, Josef Jungmann a další.
Magdalena byla výbornou vypravěčkou a mohla by být pokládána v podstatě za zakladatelku české takzvané červené knihovny. Později se však věnovala již pouze literatuře prakticky zaměřené. Díky Domácí kuchařce rozšířila znalectví české kuchyně, ale přispěla také k rozšíření češtiny.
Zemřela v roce 1845 v Litomyšli.
Buditelskou činnost Rettigové v Litomyšli zobrazil Alois Jirásek ve hře nazvaném jejím jménem, v muzeu v Litomyšli je pamětní síň M. D. Rettigové.