ČESKO – Ačkoliv hrozby dalšího šíření covidové epidemie se svět ještě nezbavil, už čelí další epidemiologické výzvě, a to tzv. opičím neštovicím. Ve světě se totiž v poslední době objevují případy výskytu tohoto onemocnění, a ačkoliv v Česku zatím prokázáno nebylo, neznamená to, že situace se v dalších dnech nezmění. Jak se opičí neštovice šíří, jaká je jejich inkubace a také nebezpečnost?
Opičí neštovice se postupně šíří světem, potvrzené případy již hlásí 15 zemí světa, kde se jinak toto onemocnění běžně nevyskytuje, a to včetně sousedního Německa. Vzrůstající obavy z šíření nového viru pak vycházejí ze skutečnosti, že se nemoc šíří najednou v tolika zemích a bez jasné souvislosti se zdrojem infekce. V minulosti se totiž případy importu opičích neštovic počítaly v jednotkách a vznikala pouze drobná ohniska v jednotlivých zemích. Stávající situace je tedy netypická.
Nová epidemie?
K přenosu viru dochází komunitně, nejvíce případů bylo aktuálně zaznamenáno v Portugalsku, Španělsku a Velké Británii, kde již byly potvrzeny desítky nákaz. Do Česka podle Státního zdravotního ústavu ale zatím opičí neštovice nedorazily, jediné podezření na toto onemocnění se nakonec nepotvrdilo. Slova o nové epidemii však infektologové mírní. „O tom by bylo možné jen spekulovat, pravděpodobnější je, že se objevila více vnímavá populace, nemoc se šíří hlavně mezi mladými muži, mezi gayi, a tam je ten úzký kontakt. Byly ale popsány i případy mimo tuto skupinu, nevím, jak se situace bude vyvíjet dál, ale každý, komu je méně než 40 let a nebyl očkován proti pravým neštovicím, je vlastně vůči infekci vnímavý,“ uvedl pro ČT infektolog a předseda sekce tropického a cestovního lékařství, František Stejskal.
Opičí vs. pravé neštovice
Poprvé byly opičí neštovice, jejichž virus je příbuzný viru vymýcených pravých neštovic, hlášeny v roce 1970 v Demokratické republice Kongo, příznaky onemocnění se podobají pravým neštovicím, ovšem ve srovnání s nimi je nakažlivost a také smrtnost (která se pohybuje v řádu 3-6 %) nižší. Největší epidemie importovaných opičích neštovic byla v minulosti zaznamenána v USA, kde byl ale zdrojem nákazy pes importovaný z Afriky. Na evropském kontinentu jsou pak zkušenosti s tímto onemocněním velmi malé, v Česku prakticky žádné.
Nákazy, průběh nemoci a léčba
K nákaze opičími neštovicemi dochází při kontaktu s infikovaným zvířetem, člověkem nebo kontaminovaným materiálem. Virus do těla proniká dýchacími cestami, sliznicemi nebo při poranění kůže. Pro samotný přenos viru je však třeba dlouhodobý kontakt. „Specifikem opičích neštovic např. ve srovnání s covidem je způsob jejich šíření. V případě přenosu opičích neštovic je třeba těsnější kontakt, virus navíc není tak infekční,“ upřesnil pak Stejskal.
Obvyklá inkubační doba se pohybuje v rozmezí 6-13 dní a projevy nemoci zpočátku spočívají v nespecifických chřipkových příznacích – horečce, bolestech hlavy a svalů. Tato fáze obvykle trvá cca 5 dní a tzv. výsev začíná třetí den horečky – objeví se červené skvrny a puchýře, až teprve v tento moment je pak možné odlišit onemocnění od planých neštovic, jelikož k dominantnímu výsevu puchýřů dochází na jiných částech těla. Průběh nemoci obvykle trvá 2-4 týdny, přičemž léčba spočívá převážně v podávání léků proti horečce a dostatku tekutin.
Ve srovnání s pravými neštovicemi je kmen opičích neštovic méně závažný. Kromě toho by bylo možné v případě nutnosti pracovat s již existujícím virostatikem, jež bylo vyvinuto na pravé neštovice a již má i potřebná schválení k užití, a samozřejmě také profylaxí v podobě očkování. Zásoby vakcín vycházejících z těch určených k vymýcení pravých neštovic totiž také existují. Dle slov Stejskala ale nyní nejsou v masovém měřítku dostupné, případné další šíření nákazy by tak vyžadovalo společný postup Evropy a WHO. „Neviděl jsem zatím žádné doporučení pro ČR, nyní je ale zbytečné vyvolávat paniku, probíhají tady i epidemie planých neštovic, nejdůležitější tedy bude epidemiologická souvislost. Důležité také je upozornit na nebezpečnost přenosu viru při sexu muže s mužem,“ uzavřel Stejskal.
