Drahé potraviny a potravinová bezpečnost ČR

Autorem článku je MUDr. Ivan David, CSc., poslanec Evropského parlamentu za SPD, člen frakce Identita a demokracie, člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova.

Růst cen potravin není náhodný a bohužel nebude krátkodobý.

Válka na Ukrajině a protiruské sankce zásadně mění nejen hospodářské, ale také sociální podmínky občanů. Je to další rána po covidové epidemii, protiepidemických opatřeních a v souvislosti s projektem EU Zelený úděl. Rychlý růst cen elektrické energie, plynu, ropy, ropných produktů a uhlí se promítá do všech cen. Je způsoben spekulacemi, nesmyslným nákupem elektřiny a plynu na burzách v Lipsku a Rotterdamu a hlavně eurounijními sankcemi na nákup ruských energetických surovin.

Postižené zemědělství a ceny potravin

Ceny energií se výrazně promítají do cen potravinářských výrobků, od cen ropy pro polní práce přes dopravu až po potravinářskou výrobu. Zdražují cenu hnojiv, která se navíc ve značném objemu dovážela z Ruska a Běloruska. Růst cen obilí vede nejen k růstu cen pekařských výrobků, ale také k růstu cen krmiv. To ohrožuje přežití podniků, které byly už dříve na hranici rentability, zejména drobných chovů. Je jasné, že při zachování protiruských sankcí a Zeleném údělu ceny potravin nemohou klesnout, což se následně projeví i se všemi hospodářskými a sociálními důsledky.

Rizika „snadných řešení“: omezení technických plodin a dovoz

Slýcháme o snadných řešeních, jako je náhrada nenáviděné „Babišovy“ řepky obilninami. Většina řepky se využívá v potravinářství, a ne jako přísady do pohonných hmot podle unijních nařízení. Zemědělci vědí, že řepka patří na rozdíl od obilí mezi „zlepšující plodiny“. Například dovoz „levného vepřového“ ze Španělska s jeho čtyřnásobnou produkcí proti jeho domácí spotřebě znamená snížení nároků na kvalitu masa (starého a/nebo dlouhodobě zmraženého). Pokles ceny je dočasný, jako reakce na prudké snížení vývozu do Číny, která se překvapivě rychle vyrovnala s epidemií afrického moru prasat. Zemědělskou produkci nejen v Evropě ovlivňují klimatické výkyvy i dlouhodobé změny jako například letošní jarní sucho v jižní Evropě a v Severní Americe. Státy, které mají odpovědné vedení, omezují nebo zakazují vývozy, zatímco polovina české produkce byla prodána před sklizní. Dovozy z Ukrajiny jsou omezeny vlivem ztráty přístavů, Ruskem obsazeného Mariupolu a ukrajinskou armádou zaminované Oděsy. Železniční přepravu omezují ruské útoky na strategickou železniční infrastrukturu. Růst cen kuřat je zapříčiněn také omezením dovozu z Ukrajiny přes Polsko a dále jejich nabídkou jako českého zboží.

Cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly Zeleného údělu

V nepříznivé situaci bychom očekávali racionální řešení, zejména ústup od vnucených pravidel unijní „Společné zemědělské politiky“, která je diktována snahou o zmírnění klimatických změn. Ovšem snížení produkce skleníkových plynů o polovinu z osmiprocentního celosvětového podílu Evropské unie, když se k němu jiné státy nepřidávají, klima planety rozhodně nezachrání, spolehlivě však těžce poškodí hospodářství zemí EU. Plánem prosazeným zejména Zelenými (Piráti), socialisty a „levicí“ bylo omezení zemědělství v EU vůbec, a to za účelem ozdravení životního prostředí. Ačkoli ovšem produkce kysličníku uhličitého už v EU klesla o desítky procent, druhová rozmanitost také dále klesá.
Zelený úděl počítal nejen s náhradou uhlí, ropy a později jaderné energie obnovitelnými zdroji, ale také s omezením minerálních hnojiv, chemické ochrany rostlin a antibiotik (všechno je v ČR už na nutném minimu) a také s povinným vyřazením 10 % půdy ze zemědělské produkce a 25 % do „biozemědělství“ (nejde jen o biopotraviny, ale hlavně o hospodaření bez produkce). Současně je prosazováno tzv. „blaho zvířat“, které v některých případech zhoršuje jejich životní podmínky a zásadně prodražuje produkci.
To vše mělo vést podle oficiálních odhadů k poklesu zemědělské produkce v EU
o 12–25 %, který má být pro zemědělce kompenzován dotacemi, růstem cen a chybějící produkce má být nahrazena dovozy. Dlouhodobě se zcela vážně počítá s postupným zrušením živočišné výroby a přechodem populace na zdravou, málo upravenou rostlinnou stravu a získávání proteinů z hmyzu, což má celosvětově umožnit uživit o několik miliard lidí více.
Zelený úděl a nastávající „Společná zemědělská politika“ jsou dosud nedotknutelné a problém Ukrajiny má být řešen dovozem zbraní. Plány na zvýšené dovozy z mimo-
unijních oblastí trvají. Neurčitě se hovoří o nových technologiích a digitalizaci.
V celé Evropské unii přibývá nejen dolarových milionářů, ale také chudých včetně bezdomovců, mizí střední třída. Potraviny tvoří ve spotřebním koši sociálně slabých daleko větší procento než ve spotřebě bohatých. Chudí jsou růstem cen potravin ohroženi nejvíc, i když se budou orientovat na nejlevnější produkci. Čekají je fronty před „potravinovými bankami“, a to i v „bohaté“ Západní Evropě.

Cesty z krize? Dovoz, nebo soběstačnost?

Odpovědná vláda se snaží zajistit příznivé podmínky pro své občany a nevystavuje je zbytečným rizikům. Základem musí být energetická a potravinová bezpečnost. V kritické situaci mají potraviny význam „strategických komodit“. Domácí česká produkce se podílí na českém trhu už jen 58 %, ačkoli bývala téměř stoprocentní. Cíl zvýšení soběstačnosti českého zemědělství měl pomoci umožnit Zákon o potravinách, který shodila opozice složená z nyní vládnoucích stran s hloupou argumentací, že v ČR nelze pěstovat banány a došlo by prý k zákazu dovozu potravin. Dalším pokusem překonat odpor zdejších sluhů nadnárodních korporací bude návrh „Zákona o mimořádné tržní síle“, který by měl omezit zneužívání dominantního postavení obchodních řetězců, které dále navyšuje zdražování potravin. Uvidíme…

MUDr. Ivan David, CSc.
poslanec Evropského parlamentu za SPD, člen frakce Identita a demokracie,
člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova