ČESKO – Výrazné zdražování v Česku pokračuje, v květnu meziroční inflace vzrostla na 16 %. Jedná se o největší zdražování od roku 1993, přičemž inflační růst opět překonal očekávání analytiků. Plyn podražil o 50 %, elektřina o 30%, což se promítlo jak do cen bydlení, tak i potravin. Lze přitom čekat, že růst inflace se zpomalí až v průběhu srpna – pokles cen však odborníci ani tak neočekávají.
Stále rostoucí ceny energií a pohonných hmot ovlivnily také značný nárůst cen potravin. Jejich ceny dle dat Českého statistického úřadu meziročně v průměru stouply o 15 %, ovšem některé základní potraviny podražily významně více. Např. mouka stojí téměř o 66 % více, máslo o 52 %, mléko o 42 % a vejce o 34 %. Kritický měsíc pak bude červenec, kdy lze čekat, že ceny vyšplhají na svá historická maxima. „Aktuální hodnota inflace je velmi vysoká, to číslo čekal málokdo. Potvrzuje se trend zrychlování inflace, který bude trvat ještě minimálně do července. Dá se čekat, že číslo bude parametricky ještě vyšší, v červenci ale – statisticky vzato – již inflace může zvolna zpomalovat, nejvyšší ceny však budou právě v červenci,“ vysvětlil pro ČT Martin Janíčko, ekonom z Národohospodářské fakulty VŠE.
Dovezená inflace?
Napříč Evropskou unií pak Česko patří mezi státy, kde je inflace nejvyšší – ovšem odborníci se na důvodech neshodují. Faktorů tedy bude nejspíš celá řada – od závislosti na dovozu ropy a plynu přes nízkou nezaměstnanost až po praxi, kdy Česko dráže vyváží produkty, které by jinak bylo možné v tuzemsku levněji prodávat. Naopak panuje shoda na tom, že na vině není nepřijetí jednotné měny, s problémy se totiž potýkají i země, kde se již eurem platí, a jiné země s vlastní měnou zase prosperují.
Ačkoliv se ozývají hlasy, že inflace je tzv. dovezená, a toto stanovisko zastává i prezident Zeman, situace dle odborníků tak snadná není. Česko sice je závislé z většiny na dovozu ropy a plynu, na což jsou navázány další energie, ovšem opomíjet nelze ani inflaci poptávkovou. Jelikož se zvyšují vstupy a stoupají ceny, lidé sami roztáčí inflační spirálu – a to např. i tím, že požadují po svých zaměstnavatelích zvýšení platu. A vzhledem k faktu, že míra nezaměstnanosti je v Česku poměrně nízká, nezřídka zaměstnavatelé musí na požadavky na vyšší platy přistoupit. Čím vyšší platy ale lidé mají, tím víc dle slov Janíčka následně spotřebovávají a v důsledku tak inflační spirálu dále roztáčejí.
Těžká situace na přechodnou dobu
Ačkoliv extrémní zdražování je aktuálně nepochybně problémem, dle předpokladů ekonomů by se mělo jednat o situaci přechodnou, která za několik měsíců odezní. Poměrně paradoxní pak je, že lidé si na vysokou inflaci začínají zvykat – tržby maloobchodu nijak výrazně neklesly a lidé mají inflační očekávání a uzpůsobili tomu i své potřeby – např. více spoří, což se obvykle v časech pádivé inflace, která je nyní v Česku žitou realitou, děje.
Jaký další vývoj lze v kontextu zvyšujících se cen čekat, si odborníci netroufají odhadovat – panuje však shoda, že k žádnému masivnímu zlevňování v dohledné době (pokud vůbec) nedojde. Inflace pak dle odhadů ještě poroste cca k 17 %, ale v následujících měsících již situaci ovlivní vyšší základ z loňského roku, takže postupně bude brzdit.
