Změna povolání může přinést úplně jiný pohled na život

Vinař Dalibor Mikulenka v koštovně

Člověk během života udělá zpravidla několik velkých změn. K některým vedou vnější okolnosti, některé cítí sám v sobě a prostě je udělá. Dalibor Mikulenka patří do té druhé skupiny. Pověsil skoro ze dne na den na hřebík řemeslo kriminalisty a stal se z něj dnes oceňovaný vinař v Žernosecké oblasti. Radikální změnou může začít další životní etapa.

Kriminalistika a vyšetřování vás přestaly bavit?

Vůbec ne, tu práci jsem měl rád a mám mezi policisty dobré kamarády. Ty Jenže jak něco děláte příliš dlouho, dříve či později se ozve vyhoření. Kriminalistika je mravenčí práce, pořád mezi lidmi, stále pod určitým napětím. Takže přišel moment, tak nějak jsem to vnitřně vycítil, kdy jsem řekl dost.

A kdy vás začalo bavit vinařství? Měl jste k němu vztah díky rodinné tradici?

Rodinná sága se nekonala. Koupil jsem si zajímavou odbornou knížku, večer jsem začal číst a ráno jsem věděl, kam povede moje další životní cesta. Začal jsem se o vinařství čím dál více zajímat, četl odbornou literaturu, konzultoval jsem své vize s lidmi, kteří pěstováním vinné révy a děláním vína prostě žijí.

Má kriminalistika a vinařství něco společného?

No jeje, a kolik. U obojího vede k úspěchu mravenčí poctivá práce, často se jedná o detaily. Správnej polda má u sebe notes a tužku. Těch notesů mám hodně, ale v každém jsem měl poznamenaných dvacet zásad, kterými se kdysi řídil jeden známý detektiv. V každém zápisníku zdejších vyšetřovatelů pravděpodobně najdete, stejně jako u mne, podobnou dvacítku zásad, jak být v oboru dobrý. Je to taková ta stará policejní škola. Ona podstata zločinu se více méně nemění, motivy zůstávají podobné. Co se mění, je použití moderní techniky a psychologie vyšetřování. Tu jsem svého času vystudoval, vzorce předpokladatelného chování pachatele mě k hodně věcem inspirovaly a mají využití i v běžném životě.

Z technických pomůcek máte na mysli třeba detektor lži?

Ten přímo ne, ale vezměte si, kolik je dnes instalováno po městech i budovách kamerových systémů. Identifikace stávající polohy podle mobilu je dnes pro složky Integrovaného záchranného systému samozřejmostí. Policie je jeho součástí.

Vy jste ale také amatérský básník a spisovatel. Napsal a vydal jste knížku Staletý vinař. Spíše bych jako prvotinu čekal detektivku s pracovním názvem třeba Zločin na vinici …

Na literární zpracování některé moje kriminalistické příběhy teprve čekají. Ještě nepřišel jejich čas. Sedíme v koštovně, jak jsem tuhle místnost nazval. Když se sejdou vnímaví lidé, občas zkouším autorské čtení. Mám tak zpětnou vazbu nejen na kvalitu koštovaných vín, ale i ty literární pokusy. Když si dáme nějakou tu sklenku, lidé jsou otevření a třeba docela kritičtí. Některé pasáže textu pak třeba přepracuji. No a k názvu Zločin na vinici mohu dodat to, že jsem při dokoupení části dalšího vinohradu narazil ve staré boudě skutečně na kostru člověka. Koroner odhadl čas úmrtí na více než dva roky. Prakticky kostra držela pohromadě jen díky oblečení. Při bližším ohledání jsem ale stopy násilí na první pohled nenašel. Zavolal jsem klukům na okresní výjezdovku – hned věděli, kdo volá – no a za pár minut byli chlapi tady. O násilný trestný čin se nejednalo, ostatky jsme ztotožnili s dva roky postrádaným bezdomovcem a udělali vše potřebné.

Nakolik je příběh staletého vinaře autobiografický?

Není autobiografický, hlavní postava je smyšlená, ale mikro příběhy jsou z mého reálného života. Je to vinařovo vnitřní hledání krásy, dobra a pravdy v tomto složitém světě.

Pojďme se věnovat vínu. Na jaké rozloze jej pěstujete a jaké jste si zvolil odrůdy?

Pěstujeme na 8 ha ve třech viničních tratích: Pod Třešňovkou, Na vinici a Labské stráni. Z bílých odrůd je to Muller Thurgau, Muškát moravský – dřívější název odrůdy byl Mopr, Rulandské šedé a bílé, Aurelius, Ryzlink rýnský a Pálava. Z modrých odrůd Svatovavřinecké, Dornfelder a Zweigeltrebe.

Sklep je pro vinaře posvátným místem…

Které ze svých vín máte jako srdcovou záležitost?

Mopr, resp. Muškát moravský. Je to sice odrůda náročná na agrotechniku ve vinici a stejně tak i ve sklepě, ale je to odrůda, kterou jsem ještě jako zahrádkář, vysadil jako svoji první před třiceti lety. Bývá z ní pěkné a žádané víno. No a z modrých odrůd je to Dornfelder, ze kterého od roku 2013 vyrábíme jakostní likérová vína – fortifikovaná, jak praví vinařský zákon.

Pocházíte z Moravy. Jak vás berou místní žernosečtí vinaři? Mají vás za naplaveninu nebo jste jedním z nich a víno vás spojuje?

Pocházím ze severní Moravy, ze Zubří. Slovo naplavenina nemám rád. V Sudetech je většina obyvatel přistěhovaných. V obci jsme jen čtyři vinařské subjekty a myslím, že vztahy jsou mezi námi fajn.

Kdybyste měl po ruce nový zápisník. Jaká pravidla byste v něm, co se týká vinařství, měl?

Už jsem to naznačil: krásu, dobro, pravdu a poctivý přístup k práci.

Foto: Renata Vondráčková