Pro mnoho lidí představuje možnost, že je znenadání přepadne neznámý útočník, jednu z nočních můr současného života. Vzhledem ke stoupajícímu počtu násilných činů se zdá tento strach opodstatněný. Považuje se za samozřejmé, že pachateli násilného činu musejí být lidé. I tento samozřejmý předpoklad ale může být, jak se dozvíme, mylný.
Neviditelný útočník
Jednoho dubnového rána roku 1922 přinesli do londýnské nemocnice Charing Cross Hospital muže v bezvědomí, který krvácel z hluboké bodné rány na krku. K pobodání docházelo v tehdejším West Endu jen zřídka, zvláště za denního světla, a tak byli lékaři vyděšení. Z této příhody se však vyklubal zločin ještě neobvyklejší povahy, než zprvu očekávali. Byl to útok bez útočníka.
Když zraněný – šlo o úředníka, který byl na cestě do práce – znovu nabyl vědomí, řekl policii, že se na místě činu nenacházel nikdo tak blízko, aby mu mohl ránu zasadit, ani na něj nikdo odnikud neskočil. Tím si byl zcela jist. Policie předpokládala, že se zmýlil – než jeho slova potvrdil svědek události.
Dvě hodiny poté, co přijali úředníka, vpotácel se do nemocnice další muž s řeznými ranami a znovu se zmiňoval o neviditelném pachateli. A konečně, večer ošetřili lékaři třetí oběť strašidelného hrdlořeza. Bylo zahájeno vyšetřování.
Strašidelné místo a zapomenutá vražda
Zjistilo se pouze, že ke všem útokům došlo na stejném místě – na rohu Coventry Street. Jinak nebyla policie schopna najít žádné řešení. Největší záhadu představovala skutečnost, že poslední ze tří obětí byla bodnuta do zad pod levou lopatkou a přitom neměla oběť na bundě žádné známky po rozříznutí.
Při tajemných násilných činech, ke kterým došlo onoho dne, se znovu objevily nezvyklé okolnosti, které provázely vraždu Angličanky Lavinie Farrarové před dvaceti jedna lety. Ta byla nalezena na podlaze v kuchyni svého domu v kaluži krve. Byla usmrcena bodnými ranami do srdce. Ale šaty byly netknuty. Bylo velmi nepravděpodobné, že by měla sílu obléknout si šaty poté, co se sama pobodala – bylo jí ostatně 72 let, byla slepá a téměř nemohoucí. Pachatel nebyl nikdy odhalen.
Další záhadná oběť
Další obětí, jejíž zranění jevily známky nepřirozené vraždy, byl Angličan, zemědělský dělník Charles Walton. Našli ho v únoru 1945 mrtvého na kopci Meon v hrabství Warwickshire. Těm, kteří jej objevili, bylo hned jasné, že byl zabit vidlemi – podle ran. Neměl prý žádné nepřátele a nebyl okraden. Někteří místní lidé se domnívali, že do toho mohou být zapleteny čáry a kouzla, a jiní poukazovali na skutečnost, že na místě, kde bylo jeho tělo nalezeno, se prý zjevují strašidelné postavy.
Londýnští detektivové veřejně odmítali všechny tyto řeči jako pověry. Avšak poté, co někteří jejich lidé uviděli postavu připomínající ducha sami na vlastní oči, začali si lámat hlavu nad tím, zdali skutečně nedošlo k nadpřirozené vraždě.
Byly tedy uvedené případy prací nekalých sil? A pokud je tato možnost správná, kdo tuto energii řídí?
