Když je zvíře v nouzi a potřebuje pomoc od lidí

Karel Makoň, vedoucí Záchranné stanice živočichů Plzeň

Pokud se člověk ocitne v situaci, kdy najde zraněné volně žijící zvíře a nutně potřebuje spojení na místně příslušnou záchrannou stanici živočichů, má-li v mobilu aplikaci Zvíře v nouzi, má vyhráno a může efektivně a hned pomoci, aniž by musel být profesionálním ochráncem přírody. Na praktické využití jsme se zeptali Karla Makoně, vedoucího Záchranné stanice živočichů Plzeň, zakladatele a předsedy Dobrovolného ekologického spolku pro ochranu ptactva z Plzeňského kraje.

Jaká byla vaše cesta k tomu, co děláte?

Jako u většiny lidí, kteří dělají u zvířat. Hledáte své místo na slunci. S vrstevníky si zrovna moc nerozumíte, jako dítě lítáte většinou sám venku, základní škola vás moc nebere a navíc mi ani moc nešla. Hledal jsem hlubší smysl života a najednou mi osud strčil do cesty zvířecího pacienta, který potřeboval pomoc. V ten moment se cítíte najednou něco platný. Když k tomu máte štěstí na lidi a potkáte třeba našeho předního ornitologa Václava Boška, tak si myslím, že to ani jinak dopadnout vlastně nemohlo.

Takže už jako dítě na základní škole jste chtěl být ornitologem, biologem, veterinářem?

Ne tak úplně. Na vysokou školu jsem neměl známky a hlavně jsem vyrůstal v době, kdy ornitolog a biolog nebylo bráno za zaměstnání, ale koníček. Ale já měl to štěstí, že jsem v sedmé třídě potkal pana Boška, který celý svůj život po práci a o víkendech chodil chytat a kroužkovat ptáky. Pět let jsem s ním jezdil sedm dní v týdnu, a to byla pro mě ta největší škola života a odborná praxe, kterou jsem mohl kdy v ornitologii získat. Díky tomu jsem pak v prosinci 1992 založil s několika přáteli Dobrovolný ekologický spolek – ochrany ptactva a vedu ho dodnes.

Kolik lidí touto organizací za bezmála 30 let fungování prošlo a kolik v ní pracuje dnes?

DES OP má od roku 2002 pouze jediného placeného zaměstnance, a to jsem já. Pracuji zároveň jako vedoucí Záchranné stanice živočichů Plzeň, dopoledne jako zaměstnanec, odpoledne jako dobrovolník. Dále má spolek kolem 50 členů a desítky až stovky příznivců. Jenom v našem adresáři příznivců činnosti DES OP je přihlášeno 564 e-mailových adres, které odebírají naše pravidelné informace. Další skupinou příznivců jsou lidé, kteří se v rámci svých profesí a možností přímo podílejí na chodu spolku a provozu záchranné stanice živočichů či jednotlivých projektech. Je úplně jedno, jestli je to profesně veterinář, hasič, strážník, grafik, ajťák, fotograf, učitel, truhlář, svářeč, podnikatel či student nebo důchodce. Ve finále všechny ty lidi spojuje zájem o přírodu a snaha něco pro ni udělat a mít z toho radost.

Na webových stránkách jsem se dočetl, že se v rámci činnosti zabýváte třemi základními projekty. Které to jsou?

Vezmu to podle důležitosti, i když všechny projekty spolu souvisí, jsou propojené a jeden bez druhého by nemohl fungovat. Ekologická výchova je nosný projekt naší činnosti. Za léta fungování máme nepřeberné množství materiálů, poznatků a zkušeností. Na nich můžeme ukázat i doložit, kde je problém a co všichni můžeme udělat proto, abychom minimálně svou existencí přírodě neškodili. Největším nepřítelem ochrany přírody a živočichů je kromě lidské bezohlednosti naše nabubřelost, hloupost a samozřejmě také nepochopení přírody a jejích zákonů jako celku. Ono totiž kolikrát i dobrý úmysl a snaha může uškodit a nemusí být vždy tím kladným přínosem. Časová i finanční investice do ekologické výchovy se bohatě vyplatí. Musíte to ale umět podat a hlavně to lidem srozumitelně vysvětlit.

Co vaše vlastní práce v terénu?

To je vlastně druhý projekt, který je zaměřen na ochranu živočišných druhů. Zaměřujeme se na odstraňování příčin, kvůli kterým se zvířata zraňují, budování a udržování jednotlivých biotopů, práce v krajině posilování a podporu jednotlivých zvířecích populací. Patří sem například zabezpečování velkých skleněných ploch, linek elektrického vedení, nejrůznějších civilizačních pastí a nástrah. Pečujeme o biotopy, hloubíme tůně pro žáby, snažíme se o zadržování vody v krajině, pečujeme o hnízdiště ptáků. Z vědecké činnosti je to monitoring jednotlivých druhů, kroužkování ptáků a veterinární projekty.

Provozování Záchranné stanice živočichů Plzeň něco stojí …

Péče o poraněné či jinak handicapované živočichy je složitá, nákladná a komplikovaná. Je hezké, když zachráníte jednoho, dva, tři čápy, ošetříte potlučenou jiřičku, autem sraženou káni, zajíce či jezevce, ale pro samotnou populaci i jednotlivce to zas až tak velký význam nemá. Musíte pracovat na tom, abyste měl co nejméně pacientů a co největší efektivnost právě v projektech druhové ochrany a ekologické výchovy, jelikož to je to, co výrazně ovlivňuje počty zvířat venku v přírodě. Takže my nejsme žádný útulek pro mrzáčky a fabrika na srdcervoucí příběhy, ale snažíme se být profesionálním léčebným zařízením, které právě na těch jednotlivých pacientech ukazuje veřejnosti, úřadům i politikům smysl naší činnosti. Ano, tady máme poraněného vzácného dravce, který se zranil tam a tam, protože problém se jmenuje tak a tak. Žádné přehnané emoce, sbírkové účty a polidšťování divokých zvířat, ale holá realita všedního dne, popsaná a zpracovaná tak, že každý sám pro sebe si řekne tak to jsem nevěděl, tady mohu pomoci, když se budu chovat jinak.

Takže razíte ve svém životě teorii, že každý může pomoci, ale musí začít hlavně u sebe?

Přesně! Stejně tak jako já nevím a neumím úplně všechno, je na tom většina lidí. Já například mám v mobilu dva a půl tisíce telefonních čísel na všechny naše kolegy, příznivce a partnery. Pro začátek bude stačit, když lidi třeba i úplně mimo obor budou vědět, že existuje nějaká aplikace Zvíře v nouzi, kterou když budou mít ve svém mobilním telefonu, tak je kdekoliv na území ČR nasměruje na nejbližší záchrannou stanici pro zvířata.

Jak to funguje ve vaší praxi?

Prostě najdete kdekoliv venku poraněného volně žijícího živočicha, a nebudete si vědět rady, co v daném případě dělat. Klepnete na Zvíře v nouzi a vyskočí vám krom souřadnic a polohy rovnou i kontakt na místně příslušnou záchrannou stanici živočichů. Zavoláte, a když budete mít štěstí, tak se prostě dostanete k člověku, který bude schopen vám i onomu zvířeti pomoci.

Takže taková zvířecí 112 záchranka?

No tak to úplně zase ne, jelikož tohle je aplikace a kontakty na lidi, kteří rozhodně nesedí na dispečinku, nestřídají se po 12 hodinách a nedělají, neřeší jen vaše dotazy, pocity a problémy. Většinou se jedná o lidi přímo ze záchranné stanice živočichů, kteří jezdí pro pacienty, operují na sálech, uklízejí voliéry, krmí zvířata, dělají ekologickou výchovu, bagrují tůně, čistí budky, chytají ptáky a milion dalších věcí 24 hodin 365 dní v roce. Už několik let a k tomu mají mobilní telefon, na který jim voláte. Takže prosím volat s rozumem a vědomím, že dotyčný může být úplně někde jinde a u jiného případu.

Přijal jste i kuriózní telefonáty?

I v našem oboru se vyskytují veselé historky z natáčení, jak se lidově říká. Dotazy se týkají i toho, jestli můžete ptáčkům dát do krmítka žluklý mák a že ta labuť, co sedí na ledě uprostřed rybníka, je asi přimrzlá …

Jaké rady například po telefonátu dáváte?

Jako příklad použiji tenhle telefonát: Dobrý den, našel jsem tady na sídlišti malého zajíčka, co mám dělat? Moje rada zní: Nesbírejte, nesahejte, nenoste, nechte ho na místě. Případně zajíčka bezkontaktně zastrčte do blízkého křoví. Jeho maminka ho tam bude večer hledat, to je u tohoto druhu přirozené chování. Když tohle lidé pochopí a udělají, tak i takový jednoduchý telefonát úspěšně pomohl při záchraně bezbranného mláděte.

Máte oblíbený příběh z vaší osobní praxe s dobrým koncem?

Loni, 23. 7. 2021, jsme přijali z Bdeněvsi poštolku, která zmokla a ve vsi sedla na konzoli s dráty elektrického vedení. Sklouzl po ní proud a seškvařil jí všechny ocasní pera a důležité letky na křídlech. Dostala se k nám do stanice, kde jsme čekali, až postupně vymění alespoň 90% opeření a začne zase létat. No a tuhle poštolku jsme 9. 3. 2022 okroužkovali a vypustili zpět do volné přírody. Přiznám se, že když jsme jí pouštěli a nádherně letěla, měl jsem takovou tu upřímnou vnitřní radost, že se nám zase něco málo povedlo.

Foto: Archiv DES OP Plzeň