Pohádky potřebují děti bez rozdílu národnosti

Spisovatel Petr Březina připisuje pohádkám důležitou roli

Kdo píše pohádky musí umět citlivě vnímat dětskou duši a respektovat formy blízké současnému dětskému vnímání. Spisovatel Petr Březina má k obojím ten správný vztah. Válka na Ukrajině jej přivedla na myšlenku napsat pohádkovou knížku dvojjazyčně. V Češtině i Ukrajinštině. Bude to vlastně dárek od našich dětí novým spolužákům v začátku školního roku. Požádali jsme jej proto o rozhovor.

Jaký je Váš osobní vztah k pohádkám a kdy se začal utvářet?

Pohádky miluji od dětství a do role jejich autora mě přivedlo narození syna. První pohádku, O Kozijášovi aneb Jak se z čerta stal anděl, jsem napsal krátce po jeho narození v roce 2014.
Vyprávěl jsem v ní o čertu Kozijášovi, který v mládí přišel o jedno ucho a díky tomu špatně slyšel. Tři zlá poslední přání hříšníků v pekle nechtěně změnil na dobré skutky a v nebi ho za to odměnili novou funkcí anděla. A samozřejmě dostal i nové ucho. Pohádka se natolik líbila, že ji o rok později natočil Český rozhlas a dodnes ji hrají na divadle.

Jak děti podle Vás dnes chápou psané pohádky? Je to ještě stále věčný souboj dobra se zlem, kdy dobro vždy vítězí?

Určitě vnímají, že pohádky jsou nedílnou součástí jejich života od narození. Ať už jsou to rodiče či prarodiče, které jim je představují tou nejosobnější formou, tedy čtením v pokojíčku před spaním. Samy si v nich nacházejí zajímavé a humorné okamžiky, skrze ně poznávají různé typy lidského chování. Určitě je osloví to hlavní, boj dobra se zlem, potřeba odměnit čestnost a poctivost a na druhé straně potrestat špatnosti.

Napadá mne Cimrmanův příměr, že klasické pohádky jsou pro děti nebezpečnější než alkohol a zápalky, protože ve skutečném životě bývá vše naopak…

Ano, spousta věcí, které nás rodiče i učitelé v dětství učí, může dopadnout jinak. Přesto je důležité dětem ukázat tu správnou cestu životem – a tu jim mohou přiblížit právě pohádky. A i když později zjistí, že život je vícebarevný a nejenom černobílý, nesou si hluboko v nitru přesvědčení, že slabším se má pomáhat. Proto jsou mezi námi hrdinové, kteří vytáhnou zraněného z hořícího auta nebo pošlou matce samoživitelce peníze na uhrazení exekuce…

České a ukrajinské pohádky se obsahově hodně liší. Byla to tedy pro Vás, spisovatele, výzva nebo jen přizpůsobení se vzniklé situaci v kontextu s válkou na Ukrajině a touhou pomoci v integračním procesu?

Když jsem se koncem letošního února dozvěděl o té hrůze, kterou rozpoutal bolševik, měl jsem právě čerstvě dopsaný rukopis nových pohádek. Bylo mi hned jasné, že se k nám z Ukrajiny dostane spousta dětí, které budou muset zvládnout český jazyk a nastoupit do našeho školského systému. Ke snadnějšímu osvojení jazyka nové země mi právě četba českých pohádek připadala jako nejvhodnější. Z mého nápadu se od 8. března 2022 stal skutečný celostátní multimediální projekt, který získal řadu záštit a podporovatelů. Díky tomu všemu tak budou moci ukrajinské děti 1. září dostat od svých českých kamarádů 3.000 knížek. Ty mají navíc i svou on-line platformu, takže se k pohádkám dostanou i děti, které fyzicky knížku neobdrží.

Je těžké hledat nové formy podání pohádkových příběhů? O jaké vlastně v době digitální komunikace jde?

Jsem velmi intuitivní člověk, který naslouchá vnitřnímu hlasu a ten mi neustále našeptává nové a nové podněty. Pozoruji lidi, vnímám intenzivně určité situace a ty pak převyprávím ve svých pohádkových příbězích. Díky dětství strávenému v Dismanově rozhlasovém dětském souboru mám blízko k mluvenému slovu. Proto jsem své pohádky začal s kamarády herci převádět do audio podoby a pouštíme se i na pole animace.

Obecně platí, že dnešní lidé málo čtou, jsme svědky rostoucí obliby komiksů, tedy větší vizualizace děje na úkor psaného textu. Nebyl by to jednodušší způsob jak přiblížit dětem z Ukrajiny českou pohádku? A třeba i historii?

Já píši hlavně pro děti z prvního stupně základních škol, které čtení baví. Společně kreslíme děj mých pohádek a z tohoto spojení vznikají skvělé knížky. Při osobních setkáních ve školách i školkách vyprávím o spisovatelském řemeslu, o radosti ze čtení a třeba i o tom, že jednou se právě jejich obrázek dostane díky archivaci knížek v Národní knihovně k dětem další generace.
Pokud se má někdo dobře naučit jazyk, musí pochopit psaný text, zpestřený obrázky dětí z celé republiky. Právě proto má naše knížka Pohádky pro děti z Ukrajiny v sobě skryté i audio vyprávění včetně animací. Je to zkrátka multimediální kniha, která je tradiční a zároveň velmi moderní.

Obálka dvojjazyčné knížky pohádek pro děti z Ukrajiny

Co chystáte jako spisovatel do budoucna?

Již od letošního září spouštíme společně s kamarádem hercem Jakubem Albrechtem z Divadla pod Palmovkou nový projekt Pohádky pro děti z Česka.
V deseti pohádkových příbězích představíme našim dětem klasické české pohádkové postavy, vykreslené originálním rukopisem. Děti ze základních škol napříč celým Českem nakreslí k jednotlivým pohádkám své obrázky, budeme se společně setkávat, povídat si, pracovat a rozvíjet kladný vztah k českému jazyku.
Tento projekt opět podpořilo svou záštitou Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky z čehož mám nesmírnou radost. Jsem totiž zároveň předsedou spolku Čtení děti změní, z.s., který všechny výše uvedené aktivity zastřešuje.