Zkrácený úvazek je ideálním řešením zejména pro studenty, osoby na mateřské, pro pečující o nemocné rodiče či hendikepované dítě. S oblibou ho využívají ti, kterým vlastní zdraví nedovolí plné pracovní nasazení nebo ti, kteří již pracují jen pro radost. Existují také lidé, kteří mají místo jednoho plného pracovního poměru, dva částečné úvazky. Zaměstnavatelé zkráceným úvazkům nebývali vždy nakloněni, situace se však pomalu začíná měnit. Přesto v rámci Evropy stále patříme k zemím s nejnižším počtem těchto úvazků. Zkrácený úvazek má však určitá specifika, která mnohého zaměstnance docela zaskočí. A to většinou až dodatečně, až když je začne řešit. Jedná se zejména o délku dovolené a příplatky za přesčasy.
Co je zkrácený úvazek
Zákoník práce nikde neudává, jaký rozsah musí zkrácený pracovní úvazek mít. Vychází z toho, že plný úvazek znamená (až na výjimky) 40 hodin týdně. Vše je otázkou dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Může se jednat o klasické čtyři hodiny denně nebo hodiny dvě či šest. Další možností je, že zaměstnanec pracuje pouze některé dny v týdnu. Logické je, že za méně práce obdržíte také méně peněz.
Zkrácený úvazek a zkrácená dovolená
Bude platit totéž pro dovolenou? Loni došlo ke změně výpočtu dovolené. Už se nevypočítává podle odpracovaných dnů, ale základem jsou odpracované hodiny v rámci jednoho týdne. U plného úvazku se jedná o 40 hodin týdně. Přičemž zákon při tomto rozsahu pracovní doby stanoví minimální délku dovolené 4 týdny, tj. 160 hodin (4 x 40 hodin). Pokud pracujete na poloviční úvazek, pak se bude analogicky jednat o hodin o 80 hodin dovolené. Pokud máte pracovní dobu rozvrženou pravidelně, denně po 4 hodinách, pak budete mít nárok na 20 dní dovolené v rozsahu 4 hodiny denně (20 x 4 hodiny). V podstatě tedy jako kdybyste pracovali „normálně“. Pokud je však vaše pracovní doba 8hodinová, přičemž pracujete jen několik dní v týdnu, pak budete mít nárok na 10 dní dovolené (10 x 8 hodin).
Příplatky za přesčasy nečekejte
Zatímco zkrácenou dovolenou většina lidí pochopí, u práce přesčas jsou velmi zaskočeni. Mají za to, že každá hodina, kterou odpracují nad rámec svého úvazku, je již přesčas. Tedy, že pokud pracují 5 hodin denně a zůstanou v práci o 2 hodiny déle, pak se jedná již o přesčas, a tedy i kýžený příplatek za přesčasy. Realita je však jiná.
Paragraf 78 odst. 1 písm. i) zákoníku práce říká: „U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, nadpracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.“ Zákonem stanovenou týdenní dobou se myslí právě dříve uvedených 40 hodin týdně, na které zaměstnanec při částečném úvazku nedosáhne. Navíc přesčasy mu není možné direktivně nařídit. Příplatky za přesčasy by tedy byly možné, pokud by se zaměstnanec i zaměstnavatel na práci přesčas výslovně dohodli. Zároveň by zaměstnanec natolik úderničil, že by pracoval nad rámec 40 hodin týdně.
