Světelné koule: Je možné, že mají jakousi vlastní inteligenci?

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.publicdomainpictures.net

A s úlekem jsem nad kaplí spatřil zářivě jasnou ohnivou kouli. Ten pohled nahnal všem účastníkům procesí strach tak veliký, že padli na zem. Myslím, že jsme se tenkrát stali svědky zázraku.“

Řehoř z Tours (538 – 594), francouzský klerik a dějepisec

Světelné koule, které se chovají zjevně inteligentním způsobem, se věší na paty svým nedobrovolným pozorovatelům a často je cíleně pronásledují – to je další ze záhad našeho světa.

Objevují se od nepaměti

Tyto světelné jevy se vyskytují ve vzduchu, ve vodě i v temných jeskyních. Bludičky mihotající se nad bažinami, záhadná světélka poletující nad hroby nebo na odlehlých cestách, to k tomuto jevu také patří. Pronikají zdmi do zamčených domů, vykonávají cílené manévry, působí neškodně nebo naopak hrozivě, objevují se pouze jednou nebo opakovaně.

Podobné jevy znají lidé od nepaměti, jak dokládá i výše uvedený citát svatého Řehoře z Tours, který líčí událost, k níž došlo během vysvěcení jedné kaple. Fenomény tohoto typu dostaly různá jména: kulový blesk, bludička, ohnivá koule. Možná ale nevystihuje žádné z těchto pojmenování podstatu věci. Krom kulových blesků nevíme o příčinách a podstatě těchto jevů nic určitého. Je možné, že jsou prostě různými manifestacemi naší tajuplné „reality“.

Vědci jsou odbývány jako pouhý humbuk. Přesto se stále znovu tyto jevy hlásí o slovo a pořádají pravidelné poznávací exkurze do naší reality. Je pro ně snad jakýmsi paralelním světem?

Případ manželů Gregory-Hainesových

I v případě manželů Billa a Marie Gregory-Hainesových to bylo podobné. Jednoho březnového večera roku 2003 seděli ve svém domu v L´Islet na britském ostrově Guernsey a sledovali televizi. Náhle Maria spatřila cosi zářivě jasného prolétnout zavřeným oknem verandy a dvojitou skleněnou výplní dveří přímo do obývacího pokoje.

Oba pak pozorovali, jak se ohnivá koule zastavila na zlomek vteřiny ve vzduchu, asi půl metru nad zemí a kousek od televizní obrazovky. Nato dům opustila stejnou cestou, jakou se dostala dovnitř. Pan Gregory-Haines později řekl reportérovi listu Guernsey Press, že se vše odehrálo během několika málo vteřin. Koule měla nádech modrobílého zbarvení a byla průzračná. Manželé prohlédli celý dům v obavě, že někde mohly vzniknout škody či vypuknout oheň. Na nic ale nepřišli. Kladli si však otázku, co by se asi stalo, kdyby té kouli stáli v cestě.

Další případy

Bill a Maria ostatně nebyli oné noci jedinými svědky aktivit světelných koulí. Podobně děsivé setkání zažila i dvacetiletá Jessica Ellistonová z Ville Baudu. Právě si lehla do postele a jako obvykle pozorovala oknem jasnou oblohu, když náhle spatřila bílou světelnou kouli, která se neustále zvětšovala. V okamžiku, kdy se zdálo, že koule vybuchne v explozi, zavřela Jessica instinktivně oči. Když je znovu otevřela, byla koule pryč a zároveň vypadl v celém domě proud. Záblesk exploze byl doprovázen mohutným zahřměním. Hned poté přiběhl do jejího pokoje otec, aby s úlevou zjistil, že se dceři nic nestalo.

V jiném případě pronikla světelná koule zavřenými dveřmi do jednoho domu a explodovala uprostřed obývacího pokoje. Dívce, která tu seděla na pohovce, výbuch ale nijak neublížil.

Podobné věci si tedy dovoluje provozovat záhadný fenomén, jehož existenci věda dodnes popírá a označuje jej za pouhý výmysl.