Zjevení o sobě mohou dávat vědět různými způsoby. Mají v zásadě společné to, že jsou snad energetickými pozůstatky osob, které žily v minulosti, a jejichž obsah vědomí se nám nevysvětlitelnými procesy zjevuje. Existují však i lidé, kteří tvrdí, že viděli přízraky osob, které byly v okamžiku zjevení ještě mezi živými.
Podivní návštěvníci
Na následujícím příběhu je podivuhodné, že dvě nanejvýš reálným způsobem působící zjevení byla pozorována v různých časových obdobích dokonce třemi svědky.
Před asi osmdesáti lety odcestoval reverend Fleming, mladý duchovní, jehož farnost se nacházela v Londýně poblíž zbrojního skladu Woolwich Arsenal, do Dublinu, aby tam u přátel strávil několik klidných dnů. Hned první večer, když se reverend vrátil z rybaření, na něj čekal zahradník, aby mu sdělil, že si s ním přáli mluvit dva muži. Jmenovali se údajně Charlesworth a Mather a pracovali ve Woolwich Arsenalu, jinak je však nedokázal nijak popsat. Pouze jejich hlasy prý zněly temně a unaveně. Večer měl reverend domluvenou schůzku, nechal proto u hospodyně vzkaz, že nazítří muže rád přijme, pokud se objeví. Opravdu přišli a kupodivu ani ona je nedokázala pořádně popsat, jen to, že oba promlouvali jako z „velké dálky“.
Zjevení?
Fleming byl pak kolem čtvrté ráno probuzen hlasitým boucháním na dveře. K jeho překvapení se mu před postelí znenadání objevili dva muži. Přidušeně se zeptal, co si přejí. Menší z mužů mu odpověděl, že se jmenuje Charlesworth, pracoval ve Woolwich Arsenal a zemřel 4. září. Druhý muž, jménem Mather, také přicházel z Woolwiche a prý zemřel 10. září. Oba tvrdili, že je reverend musí vyslechnout. Ten vyhrkl, že oba tvrdí, že jsou mrtví, přitom do doby, kterou uvedli, zbývá ještě týden. Oba muži pak zmizeli, jako by se rozplynuli ve vzduchu.
Fleming rychle vyšel na chodbu, nebylo tam ale ani živáčka. Že by se mu to vše jen zdálo? Nebyl si jistý ničím. Pocítil neodolatelnou potřebu vrátit se do Londýna, aby byl doma ještě před termíny, které mu přízraky uvedly.
Zpočátku si své tajemství nechal pro sebe, byl však natolik obezřetný, že události prožité v Dublinu písemně popsal svému biskupovi. Tento list pak předal jednomu příteli s prosbou, aby ho odeslal 10. září ráno.
Oba existovali
Čtvrtého září kolem poledne byl Fleming požádán, aby navštívil muže, který utrpěl těžké zranění při explozi ve zbrojním skladišti. Jmenoval se Charlesworth a knězi začal stékat po zádech mrazivý pot, když uslyšel jeho jméno. Ihned věděl, že to byl první z obou mužů, kteří mu zvěstovali svou vlastní smrt. Když dorazil na místo katastrofy, skutečně rozpoznal v umírajícím menšího z obou mužů, kteří ho navštívili v dublinské ložnici. Když Charlesworth zemřel, rozmlouval Fleming s jeho pomocníkem, který jej ujistil, že zesnulý se vždy těšil skálopevnému zdraví. Proto bylo nanejvýš neobvyklé, když několik dní před výbuchem třikrát během směny z nepochopitelných důvodů upadl do bezvědomí.
10. září večer byl Fleming znovu zavolán k umírajícímu. Byl to Mather, druhý muž, který se mu zjevil v Irsku. I on byl zaměstnancem ve zbrojním skladu, ovšem jeho žena knězi prozradila, že její muž je už mnoho měsíců upoután na lůžko. Fleming mu udělil poslední pomazání a o několik vteřin později muž zemřel.
Následujícího dne biskup obdržel Flemingův dopis. Byl datován 1. září a farářův známý ho přesně podle pokynu odeslal 10. září kolem deváté hodiny ranní.
