Případ posedlosti Eleonory Zugunové: Rituály exorcismu nezabíraly

Démon - ilustrační obrázek. Zdroj: www.flickr.com

Před několika sty lety každý věřil v ďábla. Víra v existenci zlých sil se však neomezovala jen na křesťanský svět. Tato představa má své kořeny ve většině mýtů a legend nejvýznamnějších náboženství světa.

Démoni a jim podobní

Islámská tradice, kupříkladu, říká, že démoni, neboli djinn, byli stvořeni z prvopočáteční hmoty ještě předtím, než člověk chodil po zemi, a že tito duchové budou stále existovat, až už tady lidstvo nebude. Židovská víra v démony, neboli D´Bukkiem, je obsažena v kabale. Hinduistické a buddhistické texty, stejně jako rané práce helénistické a mezopotámské kultury, vyprávějí o podobných bytostech, které přinášejí svým lidským obětem utrpení.

Moderní společnost se považuje za příliš vzdělanou na to, aby věřila takovým nesmyslům. Ale přestože se světové názory posunuly a pojaly do sebe nové symboly utrpení, neodešli staří nepřátelé lidstva nadobro. Ačkoliv to může připadat většině lidí neuvěřitelné, za posledních asi sto let se udála řada neobvyklých událostí, které jsou právě s možnou přítomností ďábla spojovány.

Případ Eleonory Zugunové

V únoru 1925 začala být Eleonora Zugunová, dvanáctiletá venkovská dívka, která žila na severu Rumunska ve vesnici Talpa, posedlá bytostí, již její stará babička okamžitě označila za ďábla. Malé předměty začaly v Eleonořině přítomnosti vyskakovat do vzduchu a přemisťovat se v prostoru, na střechu jejich domu padaly proudem kameny, okna se tříštila a atmosféra místností, kde se Eleonora nacházela, se měnila v ledový chlad. Rodiče ji vzali ke knězi, ale obřad vymítání nedokázal nic potlačit. Pozorovatelé sledovali s úžasem, jak se těžké kusy nábytku otáčejí okolo své osy, někteří očití svědci ucítili nad svými hlavami sílu několika prudkých úderů.

Podlitiny a kousance

To největší zlo však bylo určeno Eleonoře samotné. Neviditelný trýznitel ji každý den napadal a způsoboval jí podlitiny na obličeji a krku. Při jedné příležitosti jí ruce znachověly až 25 viditelnými kousanci. Rodiče přišli strachy téměř o rozum. Dívce bylo poskytnuto nejprve útočiště v místním klášteře, pak byla odvezena do léčebny pro duševně nemocné. Tam byla podrobena pozorování, takže bylo prokázáno, že si podlitiny a kousance nemůže způsobovat sama. Tím se dostal její příběh do středu značného zájmu novinářů a přitahoval také pozornost badatelů v oblasti paranormálních jevů z celé Evropy.

Pozorovatelé mohli vidět kupříkladu, jak se jí na levém předloktí objevila řada skvrn připomínající nějaký nápis, všechny během tří nebo čtyř minut otekly, rozpálily se zřetelně doběla a po chvíli pomalu mizely. Dívka byla sledována zblízka a nemohla si to nijak způsobit sama.

Díky činnosti nechtěného pronásledovatele se rumunská dívka stala pro ty, kdo se ponořili do světa psychika, něčím jako slavným případem. Objela mnoho evropských měst a před očima vědců, novinářů a lékařů předváděla své trápení.

Co za tím asi bylo?

Někteří lidé pokládali za možné, že byl k její vlastní auře připoután jakýsi duch,  zatímco ostatní věřili, že tak krutě se mohl chovat pouze vyslanec samotného ďábla. Dnes by mnozí parapsychologové řekli, že strašné úkazy, jež Eleonoru sužovaly, je třeba přičítat duševní poruše emocionální rovnováhy pubescentní dívky. Je samozřejmě zajímavé, že vše přestalo před začátkem roku 1926, kdy začala poprvé menstruovat. Ať už byla pravda jakákoliv, případ Eleonory Zugunové zůstává i nadále jedním z nepřesvědčivějších příkladů paranormálních jevů, ke kterým v naší době došlo.