Zkáza vzducholodi R101 byla katastrofou – spojili se poté s mrtvým kapitánem jeho kolegové?

R101. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

Dne 5. října 1930, dvě hodiny po půlnoci, viděl jeden sedlák jižně od francouzského Abbeville řítit se k zemi nějaké obrovské těleso. Potom slyšel explozi a spatřil inferno. Lidé řvali hrůzou – to byl zánik zepelínu R101.

R101 – pýcha anglických vzdušných sil

Byla to údajně pýcha anglických vzdušných sil, dopravní prostředek létající velkou rychlostí a vybavený luxusně jako velké námořní plavidlo. Zbylo z něho málo. Z posádky se zachránilo šest lidí, ostatních 48 pasažérů, mezi nimi nejvyšší vládní úředníci, zemřelo při katastrofě. Už před startem se říkalo, že zepelín byl příliš rychle, a proto nedbale postaven, aby byl hotov k výstavě na počest Impéria. Všechny pochyby však šly stranou. R101 startoval z Londýna a u Dieppe dosáhl francouzského pobřeží. Až dodatečně se zjistilo, že letěl vlastně příliš pomalu.

Varování

Ještě když byl R101 stavěn, zmizel válečný hrdina kapitán W. R. Hinchclife 13. března 1928 beze stopy při přeletu Atlantiku. Tři dny poté se prý kapitán ohlásil u média Beatrice Earl ze záhrobí. Prosil, aby vyrozuměli jeho ženu. Spojení se podařilo a kapitán se rozloučil. Přitom prostřednictvím média před několika svědky prohlásil (byl mezi nimi i spisovatel Conan Doyle), že musí říci něco nového o létajícím prostředku R101. Zepelín podle něj zátěž nevydrží. Prosil proto, aby jeho dávný přítel, velitel letky Johnston, byl o tom informován, neboť měl letět na R101 jako navigátor. Informovali ho tedy, ale takové pochyby nedošly ohlasu.

Hinchclife se ozval ještě jednou, když už se R101 vznášel. Měl prohlásit, že se zvedá bouře a teď už je může zachránit jen zázrak. Také toto varování nenašlo nikde sluchu.

Senzační seance

Dva dny po katastrofě se sešla zajímavá společnost: „lovec strašidel“ Harry Price, skeptický australský novinář Ian Coster a třetí byl stenograf. Šlo o to, kontaktovat mezitím zemřelého spisovatele Conana Doyla. Jako médium fungovala Eileen Garrett, která se účastnila jen seriózních schůzek. Dokonce často spolupracovala s vědci.

Vše mělo ale nečekaný průběh. Neohlásil se totiž spisovatel, ale zprvu neznámý muž. Médium se průběhu transu rozplakalo a začalo neznámým hlasem ze sebe chrlit: „Kabina vzducholodi byla od počátku příliš těžká pro výkon, který podávaly stroje. Také ony samy byly příliš těžké. Hnací síla byla příliš malá.“ Cizí hlas, jenž hovořil prostřednictvím média, mluvil stále rychleji: „Náš výkon je příliš malý, špatně spočítaný. Informovat kontrolní stanoviště. Idea nových pohonných jednotek je šílená. Celé hnací ústrojí je defektní. Vodíkový systém je chybný, zcela chybný. Celý aparát je těžký a náklad příliš velký pro tak dlouhý let… Se strojem není něco v pořádku, nemůžeme stoupat. Jsme docela bezmocní.“ A následovaly další podrobnosti…

Novinář Coster, který byl seanci přítomen, uveřejnil tuto zprávu, jež přišla z onoho světa. Mezi čtenáři byl i Will Charlton, který se podílel na stavbě vzducholodi. Vše prodiskutoval se svými kolegy a svůj postoj k celému případu pak publikoval. Vyjádřil se v tom smyslu, že se zdá zcela jednoznačné, že jsme dostali informace čerpající ze zkušenosti zemřelého kapitána R101, H. Carmichaela Irvina.

Kamarádi ze záhrobí

Charlton a jeho kolegové označili záznam za udivující doklad, protože zde bylo celkem zachyceno více než 40 technických a zčásti dokonce důvěrných informací. Letečtí experti oslovili ještě několikrát médium, ženu, která neměla ani zdání o technice, aby opět vstoupila do kontaktu s kapitánem Irvinem. Členové vyšetřovací komise a experti na leteckou problematiku pak hovořili s kamarádem z onoho světa. Někteří museli mít smíšené pocity. Obecně platili za odpůrce víry v duchy. Ale když se zjistilo, že výpovědi kapitána nejsou pouze identické s výsledky pozemských šetření, ale že je v mnohém doplňují, mnozí změnili své mínění.