Pro hinduisty, buddhisty a příslušníky jiných náboženství jsme již žili a po skončení tohoto života budeme vést život další. I první křesťané věřili, že duše se během po sobě jdoucích reinkarnací očistí. Teprve 5. ekumenický koncil v Konstantinopoli v roce 553 stanovil věroučnou zásadu, že mrtví ožijí až v den Posledního soudu.
Jen malé děti
Psychiatr profesor dr. Ian Stevenson z Univerzity Virginia platí za významného znalce reinkarnací. Se štábem více než padesáti spolupracovníků se zabýval dvěma tisíci případů, z nichž čtyři sta bylo uzavřeno konstatováním „reinkarnace nepochybná“. Stevenson se zabýval pouze dětmi. U dvou – až pětiletých je vyloučeno, aby film nebo lidské řeči je přiměly splácat nějaké povídání o dřívějším životě. Děti ve věku kolem šesti let už zase ztrácejí vzpomínky na život před životem.
Dvě takové analýzy byly uveřejněny v časopise Journal of Nervous and Mental Diseases, jednom z významných odborných periodik.
Indiánek z Aljašky
Jednalo se o chlapce z indiánského kmene tlingitů na Aljašce. Rodiče chlapce – oba analfabeti – tvrdili, že jejich chlapec mluví řečí, kterou neznají. Stevenson zjistil, že jde o sanskrt, starý indický jazyk.
Ještě překvapivější byla skutečnost, že malý indián dokázal číst a chápat složité odborné texty. Oproti tomu nebyl schopen přečíst jediné anglické slovo. Opatrnými dotazy bylo zjištěno, že onen malý indián byl snad v minulém životě v jedné vsi u Bombaje činný jako učitel. V této vesnici žili převážně analfabeti. Našel se však malý klášter, v němž se intenzivně zabývali texty v sanskrtu. Před několika lety tam zemřel mladý mnich, jemuž se někdy ostatní mniši smáli, že mluví šeptem. Mladý indián z Aljašky šeptal také. Náhodou?
William George
Při dalším pátrání se Stevenson setkal s pro něj dosud neznámou formou reinkarnace: člověk předvídal své nové zrození. Indián William George, živící se rybolovem, řekl synovi a snaše, že se po smrti vrátí a bude jejich synem. Poznají ho prý podle mateřských znamének, které má v tomto životě.
V srpnu 1949 se George při tahu ryb utopil. O něco později jeho snacha otěhotněla. Novorozeně mělo pak skutečně mateřská znaménka jako starý indián. Stevenson k tomu dodává, že už jako dítě měl navíc o rybolovu a člunech vynikající znalosti. Věděl toho o lidech a různých místech daleko víc, než mohl získat za normálních okolností.
Když malý William – jméno dostal po dědečkovi – uviděl zlaté hodinky, jež ve svém „předchozím životě“ dal synovi, sahal po nich a říkal, že patřily jemu. A věděl dokonce, že pod víčkem je nápis: „William George, 17. ledna 1947.“
