Pocit, že se udusíte nebo že jste právě dostali infarkt. I takovou podobu může mít panická ataka

Je vám neskutečně zle – zvedá se vám žaludek, nemůžete popadnout dech, cítíte bolesti na hrudníku, srdce vám vyskakuje z hrudi, vidíte rozmazaně a koupete se ve vlastním potu. V nemocnici se ale dozvíte, že vám nic není. Tedy co se týká fyzické stránky. S největší pravděpodobností dostanete injekci na uklidnění a ujištění, že rozhodně neumíráte. Domů odcházíte po svých zmateni zradou vlastního těla a vyděšení představou, že se vám podobná věc přihodí znovu.

Když vypoví psychika

Pokud se člověku lidově řečeno rozhodí psychika, může dojít k situaci, že mu tělo vypoví službu. Způsobů, jakým k tomu dojde je bezpočet. Jedním z nich je i panická ataka. Je pro ni typické, že v průběhu záchvatu svou oběť vyděsí k smrti. Záchvat mnohdy přijde naprosto nečekaně. Tělesné neboli somatické příznaky mají nebývalou razanci a bývají často přímo hmatatelné – vysoký tep, třes, bledý nebo rudý obličej atd. Záhy začne reagovat také psychika – úzkost, pocit ztráty kontroly nad vlastním tělem, obavy ze zešílení a strach ze smrti.

Panická ataka

Záchvat paniky většinou trvá v rozmezí pěti až třiceti minut, dotyčný má ale pocit, že se jednalo o celé hodiny. I když hlavní nápor ataky odezní, člověk se necítí dobře. Někdy napětí, zvýšený tep, pocení a další příznaky přetrvávají, i když již v menší intenzitě, jindy dojde k uvolnění napětí a tělesné funkce se vrátí pozvolna do normálu, nicméně téměř vždy přetrvává vysílení. Záchvat je totiž pro organismus velkou zátěží.

Proč k záchvatu došlo?

Příčinu se nepodaří vždy stoprocentně určit, avšak většinou lze najít společného jmenovatele, a tím bývá velmi často stres nebo přetěžování vlastních sil. Ataka se však nemusí dostavit hned, takže člověk si nedá události do příčinné souvislosti. Například po týdenní dovolené se vrátíte do práce. Jste v pohodě do chvíle, kdy je svolaná porada. A vám se udělá strašně zle. Proč? Vždyť jste byli odpočinutí a na porady jste zvyklí. Problém byl ovšem v tom, že v práci vám neustále přibývalo úkolů a zodpovědnosti, takže jste dělali přesčasy a také prochodili docela silnou virózu. Na dovolené se vyčerpané tělo naladilo na poklidnější režim, který potřebovalo. Porada byla však pro vaše podvědomí jasným signálem toho, že se na vás opět sesype plno vysilujících úkolů a problémů. A vaše tělo se začalo bránit…

Ataka se ráda vrací

Kdyby panická ataka člověka potkala jen jednou, tak by si mohl říct, že už to má z krku. Jenže její problém je v tom, že se ráda vrací. Proč? Mnohdy ze samotného strachu. Ze strachu, že by se ta hrůza mohla zase opakovat. Obavy, že vám nikdo nezavolá pomoc nebo že vás přepadne v práci, na ulici, v tramvaji, prostě před zraky lidí. Této obavě se říká odborně „anticipační úzkost“. Dopředu se tak bojíme, že se sami vystresujeme natolik, že se nám nakonec skutečně udělá zle. Toto se čte snadno těm, kteří nic takového nezažili. Ti, kteří zkušenost mají, vědí, jak je těžké alespoň zčásti ovládnout vlastní myšlenky a tělesné příznaky, které si začnou žít vlastním životem nezávisle na vůli dotyčného.

Je panická ataka nebezpečná?

Navzdory své intenzitě a děsu, který ataka dotyčnému člověku způsobí, není zdaleka tolik nebezpečná, jak se jeví. Pokud se jedná o jinak zdravého člověka, na životě ho neohrozí. U lidí, kteří jsou však vážně nemocní nebo již oslabeni pokročilým věkem, představuje pro jejich organismus značnou zátěž.

O tom, jak si nenechat panickými atakami zničit život a jak vystoupit z jejich začarovaného kruhu, se dočtete v jednom z našich příštích článků.