Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna – tato první dáma království dokázala prosadit svou vůli

Polyxena z Lobkovic

Tato pozoruhodná žena byla v jisté době svého života první dámou království.

Původ

Pernštejnové patřili ve druhé polovině 16. století mezi nejvýznamnější šlechtické rody u nás. Vratislav z Pernštejna, řečený Nádherný, se stal nejvyšším kancléřem a ve Vídni se seznámil se španělskou hraběnkou Marií Manrique de Lara y Mendoza, dvorní dámou Marie Habsburské.

Roku 1555 se vzali a za dobu trvání jejich manželství se jim narodilo jedenadvacet dětí! Jen část z nich se však dožila dospělého věku. Tak se roku 1566 narodila také Polyxena – bohužel otec Vratislav zemřel, když jí bylo šestnáct. Dlouho byla bez nápadníka.

Svatba

Až v jejích dvaceti letech požádal o její ruku Vilém z Rožmberka, nejvyšší pražský purkrabí, v podstatě nejpřednější velmož království. A v momentě, kdy císař Rudolf II. zůstával svobodný, se tak stala vlastně první dámou království.

Polyxena byla Vilémovou čtvrtou manželkou a oběma stranám připadalo, že toto manželství bude výhodné. Vilém toužil po potomkovi, pro Pernštejny znamenaly Vilémovy peníze záchranu pro rozpadající se panství. On sám však měl se svým panstvím starostí nad hlavu.

Svatba se konala roku 1587 a byla honosná. Přesto – jak se zdá, Polyxena prokazovala manželovi úctu, láskou k němu však neoplývala. Ale nijak netrpěla – snažila se užít si života a Vilém jí neodepřel ani šperky, ani šaty. Potomka se zplodit nepodařilo.

Před svou smrtí roku 1592 Vilém odkázal Polyxeně své domy v Praze a panství Roudnici nad Labem, takže lze říci, že Polyxena ze svého sňatku vytěžila, co mohla. Však prý také při pohřebním průvodu lkala a občas i omdlévala.

Vilémův mladší bratr, nám známý jako poslední Rožmberk Petr Vok, jí všechno dědictví potvrdil.

Druhý manžel

Ve svých 36 letech se Polyxena podruhé vdala. Jejím manželem se stal pětatřicetiletý nejvyšší kancléř Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, předák českého katolického panstva. V letech, které následovaly, tak byla Polyxena vlastně v samém jádru událostí, které se v naší zemi odehrávaly.

Roku 1609 byl císař pod tlakem protestantských stavů nucen podepsat Majestát, zajišťující svobodu vyznání. Císař se cítil pokořen. Jeho příbuzný, tyrolský arcivévoda a pasovský biskup Leopold shromáždil armádu pro válku o Julišské vévodství na Rýně. A Rudolf právě tohoto Leopolda pozval do Prahy, aby přemohl vzpurné české stavy. V lednu 1611 se dostali Pasovští do Čech, dobývali města i vesnice. V únoru stáli před Prahou a těšili se na kořist. 15. února se sice dostali na Malou Stranu, ale spuštěná mříž ve Staroměstské mostecké věži jim zabránila dostat se na Staré Město. Pouze několik nejrychlejších se tam dostalo, ti byli ale dílem pobiti a dílem zajati.

Nezvyklý čin

Ovšem jeden z vůdců protestantský stavů, Jindřich Matyáš Thurn, velel stavovské jízdě, sám byl však brzy raněn. Než ho ale Pasovští mohli zajmout, otevřela se vrata Lobkovického paláce a generála se ujala “kovaná katolička” Polyxena. Ošetřila jej a odmítal vydat pasovskému Leopoldovi (ten by jej dal pravděpodobně popravit).

Podobný skutek zopakovala pak v květnu 1618. Tehdy se nekatoličtí velmoži a měšťané rozhodli, že katoličtí místodržící pošlapávají náboženské a stavovské svobody a za trest mají být vyhozeni z okna. Skutečně: vtrhli do kanceláře, kde byli z pěti místodržících přítomni jen Vilém Slavata a Jaroslav Bořita z Martinic. Oba byli vyhozeni z okna, stejně jako písař Filip Fabricius, který se k tomu připletl. Měli štěstí. Pod okny české kanceláře bylo nastláno hnoje tolik, že se jim dohromady nic nestalo.

Defenestraci sledovala z okna i Polyxena a zopakovala záchrannou akci s tím rozdílem, že tentokrát poskytla azyl “svým” lidem. Všechny tři ukryla ve svém paláci. Zakrátko zabušil na vrata Jindřich Matyáš Thurn a žádal o jejich vydání. Ale samozřejmě se dal celkem snadno odbýt. Lobkovický palác však zůstal střežen povstalci a Polyxeně nakonec pomohl Kristián z Anhaltu, který zařídil, aby mohla odjet za manželem do Vídně. Do Čech se vrátila až v roce 1622, tedy v době represí po bitvě na Bílé hoře.

Podruhé vdovou

Co se týče své Roudnice nad Labem, kde se obyvatelé v době její nepřítomnosti vzbouřili proti císařským, počínala si prý tvrdě. Dala jim zabavit městská privilegia, sedm vůdců vzpoury popravit a levně se jí podařilo skoupit zabavený majetek protestantské šlechty.

Svého druhého manžela přežila Polyxena o čtrnáct let, zemřela roku 1642 ve věku 75 let.