Něžná krása rostlin může zabíjet

Náprstník
Náprstník nebo také Digitális. je velmi rozšířená okrasná květina. Jako jed ji používali traviči již v historii, často zmiňovaná rostlina i v detektivních románech.

Své o tom vědí lékaři Toxikologického informačního centra v Praze. Příroda se probudila, takže jsme položili pár otázek v souvislosti s možnými otravami rostlinnými jedy MUDr. Haně Farné.

MUDr. Farná
MUDr. Hana Farná

Kdybychom přemístili v čase a prostoru jednu z historicky nejznámějších traviček, Lucrezii Borgia, do současnosti a k nám do Česka, měla by více možností použití rostlinných jedů než ve středověké Itálii?

Pro historickou spravedlnost – Lucrezia Borgia možná nikoho neotrávila. Nicméně renesanční Itálie se traviči jen hemžila. Díky objevům alchymie se mohla využívat kombinace jedů rostlinných, živočišných a anorganických. Co se týká rostlinných jedů, tak by Lucrezia u nás měla k dispozici prakticky totéž, co ve své době v Itálii, protože jsme v Evropě. Jen trochu více skočce – ten se totiž ve Středomoří pěstoval jako rychle rostoucí statná letnička. Dále pak tak zvaný evropský šípový jed – Oměj šalamounek, Rulík zlomocný (Atropa belladonna), Bolehlav plamatý, náprstníky (Digitalis).

Oměj šalamounek
Oměj šalamounek nebo také evropský šípový jed patří k nejjedovatějším rostlinám u nás

Kolik otrav ročně řeší toxikologická centra v tuzemsku?

V ČR je jen jediné toxikologické centrum, a to je Toxikologické informační středisko – TIS. Za rok 2020 jsme zodpověděli celkem 20521 dotazů. Ne vždy samozřejmě šlo o otravu. Dotazy na rostliny tvoří asi 12 % našich dotazů, na houby se ptá méně lidí, týká se jich tak 2 % – 4 % dotazů a jsou závislé na sezoně.

Jaký je rozdíl mezi otravou houbami a rostlinami?

Není možné jednoznačně odpovědět, jaký je rozdíl mezi otravou houbami a rostlinami, protože jsou velké rozdíly i mezi různými rostlinami. Neexistuje jednoznačná odpověď ani na to, jak se otrava houbami projevuje. V obecném povědomí totiž pojem „otrava houbami“ zahrnuje nespecifické podráždění trávicího traktu i příznaky poškození zdraví způsobené toxiny obsaženými v jedovatých houbách. V úvodu jsou velmi často příznaky ze strany trávicího traktu (nevolnost, zvracení, průjem, popřípadě bolest břicha). Jejich nástup se liší podle druhu houby (od necelé hodiny do několika hodin). Někdy to mohou být jediné příznaky, ale jindy po zdánlivém zklidnění nastupuje druhá fáze, kdy se jedná už o orgánové poškození. V případě dlouhé latence (například 8 – 12 hodin) do objevení příznaků je třeba brát riziko otravy vážně, neboť může jít o smrtelně jedovatou Amanita phalloides. Jindy po krátké nevolnosti nastupují příznaky centrálního nervového systému (omámenost, halucinace).

Říká se, že krása v sobě skrývá nebezpečí. Jak je to u současné české flóry?

Jarní forma ocúnu je zaměnitelná s medvědím česnekem

Ano, je to tak. Mnohé nádherné rostliny v sobě skrývají smrtelné nebezpečí. Například Digitalis – všechny u nás rostoucí druhy náprstníku purpurového, bílého, vlnatého jsou rostliny oslnivé, jedovaté i léčivé. Totéž platí pro ocún jesenní, kterému se právem říká smrtící krása. Oměj šalamounek, zvaný evropský šípový jed, má okouzlující modrofialové květy. Krásný je i lýkovec, oleandr a rhododendron. Zato Bolehlav plamatý, proslavený díky popravě filosofa Sokrata, je vzhledově velmi neatraktivní a navíc páchne myšinou. Je ovšem nebezpečný tím, že je blízký příbuzný mrkve a je velmi snadno možné ho zaměnit s planou mrkví, botanickým názvem Mrkvous obecný. Proto je lépe planou mrkev raději nesbírat.

U nás rostou poměrně hojně jedovaté rostliny. Spousta lidí je ani nezná. Jak lékař zjistí, že pacient požil prostřednictvím rostliny určitou látku a v jaké koncentraci?

U většiny závažných otrav bývají klinické příznaky necharakteristické: porucha vědomí různého stupně, porucha krevního oběhu, orgánové poruchy.
Pouze některé jedy vedou k natolik charakteristickému souboru příznaků, že je na jeho základě může lékař vyslovit podezření na intoxikaci určitou látkou. Je to například rulík zlomocný a další rostliny či léky, obsahující atropin. Příznakem této otravy je horká suchá kůže, rozšířené zornice, zrychlená srdeční akce, neklid až halucinace. Lékař se vždy cíleně ptá, co příznakům předcházelo. Například na jaře bývá aktuální záměna medvědího česneku za jarní formu ocúnu, která je velmi nebezpečná. Pokud se původně nepomýšlelo na intoxikaci rostlinami nebo houbami, má zásadní význam laboratorní toxikologické vyšetření. 24 hodin denně jsou dostupné analýzy biologického materiálu, což jsou moč, krev či žaludeční obsah, zaměřené na obsah léčiv, drog, těkavých látek, glykolů a samozřejmě i toxinů rostlin a hub.

Tis červený
Tis červený přezdívaný též jako strom smrti naleznete v nejedné zahradě jako okrasný prvek

Co dělat po požití jedovaté rostliny?

Když přijde batole s kusem rostliny v puse, je v naprosté většině případů vhodné kontaktovat Toxikologické informační středisko. Bez konzultace se rodiče obejdou jen tehdy, pokud jsou si jisti, o jakou rostlinu jde a že nemůže uškodit. Mnoha rodičům už je známo, že například fíkusy, orchideje, ibišky nejsou toxické. Ovšem u většiny rostlin se běžně neví, zda a jak jsou jedovaté. Někdy to není jednoznačné ani pro odborníka. Například mnohé pokojové rostliny, které ve své divoké přírodní formě by způsobily otravu, už ztratily značnou část svých toxických látek. Nebo jindy nemusí být toxické všechny části rostliny. Příkladem může být tis červený, kdy jeho plod, charakteristický červený míšek, – laicky bobule – toxický není, na rozdíl od dalších částí této rostliny. V jiných případech záleží například na zralosti. To se týká především lilku černého, kde zralé, černé bobule nejsou toxické (na rozdíl od nezralých, zelených).

Jaká je tedy první pomoc?

Vyjmout zbytky rostliny z úst, dát napít vodu nebo čaj, 2 – 3 tablety aktivního uhlí (malým dětem rozdrtit do vody) a kontaktovat Toxikologické informační středisko. V případě, že jde o neznámou rostlinu, pokud možno vzít s sebou do zdravotnického zařízení reprezentativní vzorek, například větvičku s plody nebo pořídit fotku. U rostlin způsobujících bolestivé otoky v dutině ústní, například Dieffenbachie, nepodávat aktivní uhlí, ale ihned podat chladný nápoj, nejlépe mléko, nebo dát cucat led, popřípadě zmrzlinu. Při bolestech a pálení v ústech je nutné lékařské vyšetření. Identifikaci rostlin usnadňují i některé webové aplikace, které mohou mít rodiče uloženy v mobilním telefonu. Při podezření na požití jedovaté houby se snažte o vyvolání zvracení. Má význam i po době delší než jedna hodina, protože houby dlouho leží v žaludku. U dětí pozor, musíte vyvolávat zvracení vždy jen mechanicky! Solný roztok je pro ně velmi nebezpečný a nedoporučuje se ani slabý mýdelný roztok. Zde existuje nebezpečí vdechnutí. Platí toto: Podat několik tablet aktivního uhlí, zajistit zbytek hub nebo houbového pokrmu, zajistit i zvratky a vzít je sebou do nemocnice. Pokud je to možné, pořídit reprezentativní fotku podezřelé houby.

Sebevražedné pokusy rostlinami a houbami

Během posledních 10 let jsme řešili 15 dotazů týkajících se sebevražedného pokusu pomocí hub: Muchomůrka zelená (Amanita phalloides), ale i Muchomůrka červená (Amanita muscaria) – ta ke skutečně závažné otravě vést nemůže, ale v obecném povědomí je velmi jedovatá. Ta poslední dobou už ale méně, bývá zneužívána i pro své halucinogenní účinky. Dále Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) – o ní platí přibližně totéž jako o Muchomůrce červené, dokonce byl zaznamenán sebevražedný pokus lysohlávkou, která je hojně zneužívána pro svůj psychedelický účinek. Při sebevražedných pokusech rostlinami jde o velmi jehličí tisu, dále semena skočce, náprstníku, nebo i relativně neškodné bobule – pokusy jsou různé.

Otrava rulíkem zlomocným, příběh pacienta

Rulík zlomocný

Jednalo se o pacientku, která utekla z psychiatrické nemocnice. Byla hledána policií, přistižena na polní cestě u keře s tmavými, lesklými bobulemi. Podle policistů snědla nejméně deset bobulí. Policisté ji dopravili zpět do psychiatrické nemocnice, ale větev s bobulemi sebou nevzali, takže nebylo možné rostlinu určit. V nemocnici byl proveden výplach žaludku a podáno aktivní uhlí. Pokračovala snaha o určení rostliny. Vzhledem k tomu, že keř rostl u polní cesty a jeho plody byly poměrně velké a lesklé černé bobule, pomýšlelo se na rulík zlomocný. Tomu nasvědčoval i rozvoj příznaků. Potíž ovšem byla v tom, že šlo o psychotickou pacientku, pro kterou typické příznaky otravy rulíkem, to znamená zmatenost a halucinace, byly standardním stavem. Pomohl teprve rozvoj dalších příznaků, svědčících pro otravu atropinového typu: rozšířené zornice, suchá a horká kůže, rychlá srdeční akce. Léčení je pouze symptomatické a dalo se zvládnout i v psychiatrické nemocnici, kde není možno pacienta uložit na monitorované lůžko. Rulík zlomocný má mnohem horší pověst, než si zaslouží. Zřejmě proto, že už ve starověku byl hojně užíván k magickým rituálům a k travičství.