Dostal se Keith Manies na chvíli jakousi trhlinou v čase až do doby Divokého západu?

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.publicdomainpictures.net

Toto je jeden z příběhů o exkurzích do cizích realit. Popisuje návrat do minulosti, takové, jak ji známe jen z filmů o Divokém západě.

Monotónní práce

Američan Keith Manies pracoval v roce 1985 pro správu silnic ve státě Kansas. Jeho pracovní náplní bylo sestavování statistik o hustotě provozu na vedlejších komunikacích, což byla dost monotónní práce, avšak pro Keitha, který studoval, představovala vítaný zdroj příjmů. Navíc byla tak nenáročná, že se při ní mohl připravovat na zkoušky.

Neuvěřitelné zjevení

Jednoho zvlášť horkého odpoledne v červenci roku 1985 počítal Keith projíždějící auta na silnici vedoucí podél říčního údolí Smokey Hill River. Náhle zaslechl velmi hlasitý a vysoký tón. Jeho první reakcí bylo, že vypnul autorádio, nic to však nepomohlo. Zvuk se zdál přicházet z místa za autem. Keith proto vystoupil z vozu, aby se podíval, co se to děje.

Když ušel několik metrů, ke svému nezměrnému úžasu spatřil indiána, cválajícího na koni podél silnice. Celá scenérie působila jako naprosto věrná kopie snímku indiánského válečníka z doby kolem roku 1840. Muž měl na sobě jen koženou zástěrku kolem beder a na nohou mokasíny. Jel bez sedla a uzdy, jeho pony měl kolem hlavy přehozen pouze provaz. V jedné ruce držel fantomový válečník pušku, která by mohla být velmi vzácným muzejním kouskem, ve druhé laso.

To vše vyrazilo Keithovi dech, nakonec však přece jen na válečníka zavolal. Ten jej ovšem ignoroval. Zdálo se, že mladíka stojícího na kraji silnice vůbec nevidí. Když indián docválal k nedalekému srázu, zastavil koně a upřeně se zahleděl dolů do údolí. To probudilo Keithovu zvědavost, takže i on došel na kraj srázu a podíval se dolů. Čekalo na něj další neskutečné, přímo neuvěřitelné překvapení.

Stádo bizonů

Na dně údolí, kde ještě před pár minutami nebyl vidět jediný živý tvor, se páslo obrovské stádo bizonů. Při pohledu na tuto absurdní scénu se Keithovi udělalo mdlo – věděl samozřejmě dobře, že mohutná stáda bizonů patří už dávno nenávratné minulosti. V druhé polovině 19. století byla téměř do posledního kusu nemilosrdně vybita bílými lovci.

Keith se otočil a podíval se směrem, kde měl sedět indián na koni. Nikoho ale neviděl! Pohlédl tedy znovu do údolí, ale také stádo bizonů zmizelo. Vrátil se tedy k autu. Onen zvláštní zvuk, který ohlásil celou obdivuhodnou příhodu, už také nebylo slyšet.

Okénko v čase?

Keith seděl dlouhou dobu v autě a usilovně přemýšlel o tom, co se mu právě přihodilo. Zjevil se mu snad duch? Nebo se dostal do nějaké trhliny v čase? Podivný tón, který bezprostředně před zážitkem zaslechl, mohl indikovat poruchu magnetického pole nebo elektrický výboj. v podvečer onoho dne se nad oblastí přehnala nezvykle silná bouře. Keith Manies měl pocit, že takovou bouřku ještě nezažil – je možné, že obě události spolu nějak souvisely?

Je opravdu možné, že šlo o jakési okénko v čase, které se před mladým mužem náhle otevřelo. Indián se totiž choval tak, jako kdyby Keith vůbec neexistoval. Stal se tedy svědkem dávno minulé události, která se z nějakého neznámého důvodu posunula v čase směrem dopředu?