Maximální cena COVID testů nově podléhá regulaci. Co to pro nás znamená v praxi?

ilustrační foto (zdroj pixabay.com)

Testy na COVID-19 rozhodně nebyly a stále nejsou levnou záležitostí. Někteří si je nechají udělat jen pro svůj vnitřní klid, jiní ho však nutně potřebují, například pacienti před operačním zákrokem nebo mnohdy jen před „pouhou“ hospitalizací v nemocnici. Dále pak lidé dojíždějící za prací do sousedních zemí. Ti se musí nechat testovat v pravidelných intervalech.

V budoucnu se rovněž uvažuje o tom, že PCR test by měl být také prováděn u pracovníků domovů pro seniory, rovněž by měl být požadován (pokud bude epidemiologická situace příznivá) při letních výjezdech za hranice. Některé cizí země jej totiž budou samy vyžadovat jako podmínku vstupu, přičemž pro návrat do ČR bude povinný.

Zpravodajství o nákaze koronavirem přinášíme ve speciálu Koronavirus on-line

Cena

Ceny za provedení testu PCR z výtěru z nosohltanu se dosud pohybovaly přibližně v rozmezí 1 800 Kč až 3 000 Kč, což je poměrně vysoká částka. Nyní nově Ministerstvo zdravotnictví ČR začíná regulovat cenu, a to pro samoplátce a správní úřady.  Je stanoven „strop“, kterým je částka 1 674 Kč.

Kdo může testovat

Provádět tyto testy nemůže každá laboratoř, ale pouze ta, která má speciální povolení, jež má zaručit odbornost a správnost provedení testů. Takových laboratoří je u nás v současnosti přibližně necelá stovka. Testuje se v rámci zdravotních ústavů, nemocnic, některých akademických pracovišť a samozřejmě testy provádějí také soukromé laboratoře. Testování trvá několik hodin. Zatímco dříve čekali testovaní lidé na výsledky poměrně velmi dlouho, třeba i týden, nyní jsou výsledky mnohdy sdělovány již do druhého dne.

Některé laboratoře mají s novou cenou problémy

Ještě do včerejšího dne si různé laboratoře účtovaly za test různé ceny. Zatímco v jedné vás otestování přišlo přes 2 500 Kč, v jiné byla cena o 700 Kč nižší. Zejména „dražší“ laboratoře zvažují, jestli v testování pokračovat, protože se jim testování nyní ekonomicky nevyplatí. Uvádějí, že konečná cena zahrnuje nejen testování samotné, ale také zřízení odběrového pracoviště, platbu za pronájem prostor, mzdové náklady atd., což se nákladově samozřejmě může lišit v závislosti na lokalitě. Otázkou samozřejmě je, nakolik byl jejich provoz dosud celkově efektivní a jak vysoký byl finanční zisk z této činnosti.

Některé laboratoře říkají, že se jsou schopny do ceny stanovené Ministerstvem zdravotnictví vejít, nicméně jen v rámci samotného testování, nikoli však již s cenou za odběr vzorku, který je navíc mnohdy požadován nejen ve standardní pracovní době, ale také mimo ni.

Zájem samoplátců je vysoký

Samoplátci, zejména v pohraničí, mají o testování velký zájem. Právě v pohraničí bývají testovací možnosti vytíženy i na dva týdny dopředu.

Velký problém – testování před operacemi

Samotnou kapitolou je testování pacientů nemocnic. Převážná většina nemocnic v rámci ochrany jak svých zaměstnanců, tak celkově ošetřovaných pacientů v současné době nepřijme k operaci člověka bez negativního testu. Testování si zpravidla neplatí pacienti, ale nemocnice, kterým se však takto neúměrně zvyšují náklady. Zdravotní pojišťovny jim je totiž neproplácejí a argumentují tím, že se řídí pokyny Ministerstva zdravotnictví. Podle nich pojišťovny proplatí testy pouze u osob s příznaky nemoci. Problém je ovšem v tom, že člověk může nemoc přenášet, aniž by se na něm onemocnění projevovalo (např. proto, že je ve velmi raném stádiu nemoci a zjevné příznaky se u něj objeví až později nebo patří k těm šťastlivcům, kteří žádné problémy nemají). Nehledě na to, že souběh operace a onemocnění by pro každého pacienta znamenal vysoké ohrožení.

Existují také nemocnice, které z obezřetnosti testují pacienty nejen před operací, ale i před pouhou hospitalizací bez operace. Naproti tomu jsou také nemocnice, které se řídí pokyny ministerstva a testy preventivně neprovádějí vůbec.