Med – sladké zlato, o kterém toho běžný spotřebitel často moc neví. Jak jste na tom vy?

Ilustrační foto

Možná budete dost překvapeni, když zjistíte, z čeho včely med vlastně dělají. Možná vás na něj přejde i na chvíli chuť. Proč je med zdravý? Jaké druhy medu existují? Jak s ním zacházet, aby nám vydržel co nejdéle v dobré kondici?

Med i cukr náš pokrm výborně osladí. Zatímco kilo cukru nás přijde asi na 15 Kč, za kilo medu dáme v obchodě od 150 až do 200 Kč. U včelaře nás vyjde zpravidla o něco levněji. V každém případě je med minimálně 10 krát dražší než bílý cukr. Proč se vyplatí do medu investovat?

Proč dát přednost medu před cukrem

Zatímco bílý cukr neobsahuje téměř nic jiného než ze sacharózu (což je disacharid skládající se z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy), med tvoří zejména fruktóza 30 až 38 %, glukóza 26 až 33 %, sacharóza 1 až 10 %, vyšší cukry 1 až 10 %, voda 17 až 20 %, enzymy 0,1 až 0,6 % , vitamíny 0,1 % (kys. pantotenová, B1, B2, B3, biotin, C), minerály 0,1 až 1,0 % (mj. draslík, sodík, vápník, hořčík, železo, fosfor, síra, mangan, zinek), organické kyseliny 0,1 až 0,5 % a  další cenné látky ve stopovém množství.

Ke štěpení sacharózy na jednoduché cukry potřebuje naše tělo vitamín B, hořčík, vápník a další látky, které musíme pak doplnit, aby nám nechyběly. K trávení medu není potřeba tyto látky dodávat, protože med obsahuje sacharózy jen malé množství. Naopak med dodá trochu minerálů a vitamínů nám, jelikož je sám obsahuje. Dále je rovněž výborně a rychle stravitelný. Na rozdíl od sacharózy v cukru tělo již nemusí jednoduché cukry obsažené v medu  štěpit, takže přecházejí rychle do krve. Pokles hladiny cukru v krvi pak probíhá pozvolna, což je pro tělo jen dobře. Z tohoto důvodu bývá med někdy doporučován před fyzickým nebo i duševním výkonem. Med má rovněž výborné desinfekční a konzervační schopnosti.

Druhy medu

Pokud jste medu přišli na chuť, brzy před vámi vyvstala otázka, který druh si koupit. Med se dělí do tří základních kategorií, a to květový, medovicový a smíšený, přičemž smíšený obsahuje jak med květový, tak med medovicový.

Květový med je romantickou kategorií, jelikož vzniká z nektaru, který včely nasbírají z květů rostlin. Pokud nějaká rostlina výrazně převládá, pak můžeme dále hovořit např. o slunečnicovém (zářivě žlutý), lipovém (čirý až mírně nažloutlý) či řepkovém (žlutý rychle krystalizující) medu, přičemž každý z nich má pro alespoň trochu zkušeného znalce typickou vůni i chuť.

Medovicový med je také známý jako lesní med a pochází z medovice. Původ medovice je ve srovnání s květovým nektarem poněkud méně romantický. Medovici totiž vytváří hmyz (nejčastěji mšice) ze sladkých šťáv rostlin a vylučuje ji zpravidla řitním otvorem. Včely ji pak zpracují v med. Medovicový med má v porovnání s květovým výraznější chuť a vydrží delší dobu tekutý.

Jak med uchovávat

Med rozhodně nedávejte do plastových obalů, sluší mu zejména sklo a kamenina. Je mu dobře v temnu, suchu a za teploty pod 18 ˚C. Musí se uchovávat dobře uzavřený (např. v zavařovacích sklenicích na závit), protože má tendenci pohlcovat pachy. Díky vysokému obsahu cukrů a také malému množství  peroxidu vodíku sám sebe konzervuje, takže za vhodných podmínek vydrží i několik let. Raději jej ale přece jen neukládejte ve špajzu pro příští generace a snězte jej pěkně začerstva.

Krystalizace medu

Po čase se nám může stát, že původně tekutý med začne tuhnout. V podstatě se v něm začnou vytvářet krystalky cukru, díky tomu hovoříme o krystalizaci. Na vině není špatné skladování. Jedná se o přirozený proces zcukernatění, které je typické zejména pro medy květové a smíšené. Pokud chcete med opět dostat do tekuté podoby, pak jej musíte opatrně zahřát ve vodní lázni, a to maximálně na 50 ˚C. Při vyšší teplotě se ničí jeho hodnotné látky a zůstává z něj jen sladidlo.

Pokud proti nachlazení bojujete čajem s citrónem, vyhněte se typické chybě.  Nikdy nedávejte ani med ani citrón do horkého čaje, protože zničíte všechny prospěšné látky, jak z citrónu, tak z medu. Počkejte, až čaj bude pouze jemně teplý.