Dřevohostice: Zámek se zajímavou minulostí a známá pověst o krutém osudu komtesky Muziky

Zámek Dřevohostice

Obec Dřevohostice se zámkem leží mezi Hostýnskými vrchy a Přerovem. Jedná se o renesanční zámek s barokními úpravami.

Historie

Na místě zámku stávala tvrz již ve druhé polovině 14. století. Vlastníky byli Cimburkové, nejspíše roku 1480 koupili tvrz páni ze Žerotína, po nich se tu střídali majitelé v celkem rychlém sledu.

Ovšem Žerotínové se sem vrátili a Karel st. ze Žerotína ji v letech 1595 – 1617 nechal přestavět v renesanční zámek s vodním příkopem. Nahromadily se mu však dluhy, a tak panství roku 1618 prodal Janu Skrbenskému z Hříště, kterému však byl tento majetek o čtyři roky později zkonfiskován.

Panství připadlo Lobkovicům, po jejich odchodu se tu opět často měnili majitelé. V letech 1649 – 1660 došlo k raně barokním úpravám zámku za Kaltschmiedů z Eisenberka – zámek vlastně získal zhruba svoji nynější podobu. Mezi poslední pány počítáme Karla z Bedenfeldu, jehož dcera Leonie (provdala se za Filipa Skrbenského z Hříště) prodala zámek na konci 19. století za 255 tisíc zlatých obci. Avšak již v roce 1902 byl na zámku zřízen ústav pro “mládež zpustlou a mravně narušenou”, a ten zde zůstal až do roku 1919. Do roku 1956 tu sídlila měšťanská škola, v roce 1961 byl na zámku zřízen Ústav sociální péče pro mládež, a to do roku 2002, kdy zámek připadl opět obci a je využíván jako kulturní centrum.

Komteska Muzika

Mezi mnoha pány, které zámek pamatuje, byl i zámožný šlechtic, který měl dceru, známou v širokém okolí. Na její jméno si pověst nepamatuje, protože jí všichni říkali komteska Muzika. Proč? Žádná muzika se totiž bez ní neobešla, tancovala jako divoženka, děvčatům přebírala chlapce, troufla si i na ženaté muže. U místních lidí příliš oblíbená nebyla.

Většina místních žen proto zajásala, když vešlo ve známost, že se komteska bude vdávat. I její otec byl spokojen, že jí našel ženicha a věčným tancovačkám bude konec. Nastal tedy svatební den. Komteska však přijížděla ke kostelu, kde čekal ženich, právě v době, kdy tudy projížděli cikánští kočovníci, hrající na housle. Jak je komteska slyšela, už ji nohy neposlouchaly a musela běžet tancovat. Než se však stačila v kole obrátit, rozezněl se z kostelní věže zvon – a dívce vyrašily na bradě vousy, které rychle rostly.

Dav, který se seběhl kolem cikánského vozu, strnul hrůzou, pak však lidé začali provolávat, že se z jejich paní stala čarodějnice. Vyvlekli ji ven a na místě jejího posledního tance ji zaživa přibili hřeby na kmen stromu.

Cikánští muzikanti to sledovali zpovzdálí, smutně přiložili housle pod bradu, že zahrají chuděře aspoň na poslední cestě. Při prvních tónech však začala komteska vyhazovat nohama jako živá, proto raději rychle zmizeli. Její otec velmi truchlil a dal vymalovat obrázky, na nichž byla zachycena mrtvá komteska – ty dal pak rozmístit do všech kapliček na celém panství, aby aspoň tak dopřál dceři trochu posmrtného klidu.