Zdá se, že život v hejnu je u zvířat dokonale koordinován, přesně ale nevíme jak

Ilustrační obrázek

Obrovská hejna některých druhů ryb, ptáků a hmyzu nachází svůj cíl jakoby vedena neviditelnou rukou – jak to ale dokážou?

Zákony hejna

Naprosto synchronně se vodou pohybují tisíce rybek, ani jedna nevybočí z řady, ani jedna se nestrká nebo nezůstává pozadu. Ani když hejno náhle změní směr, nenastane zmatek. Zdá se, že se svými pohyby ryby dokáží přizpůsobit sobě navzájem. V takovém hemžení leckterý predátor ztratí orientaci, pro jednotlivce je tu zásadou splynout s davem.

Život v hejnu má tedy své bezpečnostní důvody, ale také své záludnosti. Masu jednotlivců je nutno nějakým způsobem koordinovat. Vysílají snad vůdčí jedinci pro ostatní členy nějaké povely, existuje mezi jednotlivci nějaká komunikace?

Experimenty

Aby vědci dostali odpověď na tyto otázky, použili jako model suchozemského tvora, a to saranči pustinnou. Když umístili vědci do malé arény několik jednotlivců, šel každý svou cestou. Jakmile však byla překročena hranice asi 25 jedinců na čtvereční metr, začal se hmyz koordinovaně pohybovat vpřed. Přitom se výrazně zvýšila koncentrace neurotransmiteru serotoninu v některých místech nervového systému hmyzu. Právě tato substance zřejmě proměňuje samotářské jedince v hejno. Zároveň pro soudržnost hejna má zřejmě velký význam pach a vzájemné doteky.

U ryb by tyto koordinované pohyby mohly být funkcí takzvaného laterálního orgánu. Ten se skládá z řady pórů na obou bocích těla. Ryba jimi dokáže zaznamenat sebemenší pohyby a proudění, což jí pomáhá kontrolovat svou pozici v hejnu. Také se vědci domnívají, že u hejna má paměť vliv na to, že po určitém pohybu je instinktivně vykonán pohyb následující. Takové chování je pravděpodobně vrozené.

Ptáci se pohybují v odlišném prostředí a možná pro ně platí odlišné zákony hejna.

Lidé

Jak je tomu u člověka? Zdá se, že i lidský dav se bez jakýchkoliv pokynů pohybuje podle určitých vzorců. Kdo tyto vzorce zná, dokáže zmírnit rizika, která se v davech lidí vyskytují vždy a v nejhorších případech mohou vést k propuknutí masové paniky.

Vědci z Technické univerzity v Drážďanech analyzovali videozáznamy katastrofické události, která si v roce 2006 při pouti věřících do Mekky vyžádala život více než 300 osob. Na filmu se jako předzvěst neštěstí daly rozpoznat určité specifické pohyby davu. Na základě těchto poznatků vyvinuli badatelé software pro kamery, které monitorují dav poutníků v Mekce. Systém je schopen kupříkladu zjistit, kolik poutníků projde za hodinu jednotlivými ulicemi a jak rychle se dav pohybuje. Odborníci tyto hodnoty registrují a mohou v případě potřeby přesměrovat proudy chodců do méně přeplněných ulic.