I za hrob se musí platit. Jak nepřijít o hrobové místo, když zemře jeho majitel

Foto: Rýdlová J.

Na hřbitov chodíme, abychom uctili památku těch, kteří již nejsou mezi námi. Zapálíme svíčku, položíme květiny, vzpomeneme v myšlenkách a odcházíme. Existenci hrobu bereme jako samozřejmost, vždyť tam vždy byl, je a bude… Jenže aby tam skutečně byl i v budoucnu, je potřeba zabývat se i věcmi čistě praktického, na první pohled až přízemního, rázu, a to platbou za hrobové místo. Hrob totiž není zadarmo.

Kdo je majitelem hrobového místa

Pokud patříte k těm, kteří přijdou na hrob uctít památku zesnulých, ale neřeší praktickou stránku věci, pak jste možná měli za to, že majitelem hrobu je někdo z vaší rodiny. To je ale velký omyl. Vlastníkem hrobového místa je totiž provozovatel pohřebiště. Zpravidla se jedná o obec nebo registrovanou církev provozující pohřebiště ve veřejném zájmu. Tento provozovatel pak pronajímá hrobová místa jednotlivým nájemcům (tedy např. právě někomu z vaší rodiny). Děje se tak na základě smlouvy o pronájmu hrobového místa.

Hrobové místo není zadarmo

Smlouva musí být uzavřena písemně a její nutnou součástí je výše nájemného, případně cena služeb spojených s nájmem. Za hrobové místo platí nájemce nájemné. (Dříve bylo běžné zaplatit nájem i na 10 let dopředu.) Jakmile tato doba uplyne, provozovatel vyzve nájemce k podepsání dodatku smlouvy a k úhradě na další období. Výhodou předplacení delšího časového období je, že po tuto dobu nedochází ke zvyšování ceny (není-li ve smlouvě stanoveno jinak).

Hrobové místo, hrobové zařízení, hrob

Tyto pojmy lidé v běžném hovoru nerozlišují, je v nich však podstatný rozdíl:

  • Hrobové místo je místo určené pro zřízení hrobu či hrobky nebo místo pro uložení uren. Vy jste pouze jeho nájemcem, jeho majitelem je provozovatel pohřebiště.
  • Hrobové zařízení je např. pomník, deska, trvalé ozdoby hrobu. V tomto případě jste jeho majitelem vy. Pokud končíte nájemní smlouvu, jste povinen toto zařízení odstranit.
  • Hrob je hrobové místo, do kterého jsou uloženy lidské ostatky a následně zasypány zeminou. Nepovažuje se za stavbu, ale za účelovou úpravu terénu.

A co keře a stromy?

Vlastníkem porostu je vlastník pozemku, a tím je zpravidla město, které je rovněž vlastníkem pohřebiště. U porostu nezáleží na tom, kdo ho vysadí. Takže pokud si u hrobu vysadíte strom či keř nebo růži, nebude v podstatě vaše. Na pohřebišti většinou není dovoleno vysazovat rostliny, které by svými částmi zasahovaly mimo pronajaté pohřební místo. Tedy např. růžový keř, který se časem kořeny i větvemi rozroste až k „sousedovi“.

Když nájemce hrobu zemře

Hrobové zařízení, stejně jako smlouva o nájmu hrobového místa, je předmětem dědictví. Pokud nájemce hrobového místa zemře, může provozovatel pohřebiště uzavřít smlouvu jen s právoplatným dědicem, který je uveden v soudním rozhodnutí o dědictví. (Cenu hrobového místa stanoví soudní znalec působící v oboru oceňování nemovitostí.) A zde je často kámen úrazu. V pozůstalostním řízení se totiž občas na tyto položky zapomene. Notář se nezeptá a pozůstalé to vůbec nenapadne.  Když se na to časem přijde, vzniknou dodatečné komplikace, protože musí dojít k obnovení dědického řízení. To stojí zbytečný čas i peníze a mnohdy také nervy, protože hrobová místa a zařízení jsou častým předmětem zdlouhavých sporů mezi pozůstalými.