Carl Gustav Jung – zakladatel analytické psychologie míval od dětství záhadné sny a vidiny

Carl Gustav Jung. Zdroj: www.flickr.com

Švýcarský psycholog a filozof, který vytvořil teorii o společném kolektivním nevědomí lidstva, které je souborem archetypů – předobrazů, z nichž se rodí naše kultura.

Mládí a studia

Narodil se roku 1875 ve švýcarském Kesswilu, do rodiny protestantského duchovního. Malý Carl míval od dětství záhadné sny a vidiny, kterým nerozuměl, a často měl pocit, jako by se jeho vědomí tajemným způsobem rozplývalo v okolních věcech. A svou odlišnost si uvědomoval.

Od 17 let se zajímal o archeologii a zoologii, zároveň objevil filozofii, ovšem musel si v té době vybrat studium profese, která by jej uživila. Rozhodl se tedy pro medicínu a začal studovat na lékařské fakultě basilejské univerzity. Mnoho přátel však neměl – jeho zájem o spiritismus a parapsychologii považovali ostatní studenti za poněkud zvláštní.

Rok 1898 byl, jak se zdá, v jeho životě zlomový, to totiž poprvé otevřel učebnici psychiatrie, čili nauky, o kterou se dosud nezajímal. Zjistil, že ale právě ona mu nabízí nejširší prostor k úvahám. V roce 1900 pokračoval Jung ve studiu na curyšské univerzitě a zároveň pracoval na jedné z tamních klinik. Jakmile vyšla kniha Sigmunda Freuda Výklad snů, rozpoznal ihned její význam. Freud ho zaujal, především jeho teorie o existenci nevědomí, kam se od dětství ukládají všechny potlačené myšlenky a vzpomínky. Ty se později snaží znovu dostat na povrch v podobě snů, vidin a neuróz.

Jung a Freud

Jung se stal stoupencem Freudovy psychoanalýzy a začal s ním dokonce spolupracovat. Freudova koncepce nevědomí se mu však zdála příliš zúžená. Freud totiž vysvětloval nevědomí materialisticky – jako odkladiště potlačených vzpomínek a tužeb, přičemž největší váhu přikládal sexuálním představám. Jung si však pamatoval vlastní sny a vidiny z mládí, a také při práci s pacienty nacházel v jejich snech obrazy, se kterými se nikdy předtím nemohli setkat. Podle něj to byly obrazy ze starých mýtů, mystických učení, a některé jako by předvídaly budoucnost. Začal tedy vytvářet vlastní teorii. Základní myšlenky publikoval v knize Metamorfózy a symboly libido. V roce 1916 se oddělil od Freudovy psychoanalytické školy a založil vlastní směr – analytickou psychologii.

Kolektivní nevědomí

Podle něj tvoří potlačené touhy a vzpomínky jen nejvyšší vrstvu nevědomí – individuální nevědomí. Pod ním existuje mnohem hlubší vrstva kolektivního nevědomí. A tu nevytváří člověk sám, ale získává ji – snad již při narození. Má to být společné kolektivní nevědomí lidstva, které se vytvářelo po miliony let. Obsahuje obrazy i myšlenky, které se objevují nejen ve snech, ale i v umělecké inspiraci, v mýtech a  náboženstvích. Tyto nadčasové ideje Jung nazývá předobrazy neboli archetypy.

Podle Jungovy teorie kolektivní nevědomí tvoří obrovský psychický vesmír, který leží uvnitř nás a je stejně velký jako vesmír hvězd a galaxií.

Přestože jej kolegové považovali za fantastu, pracoval na své teorii skoro 50 let, sbíral materiál a podnikl dokonce cesty do Ameriky, Indie a Afriky, aby studoval místní sny a rituály.

Dnes běžně používáme řadu Jungových termínů, jako je archetyp nebo dělení lidí na introverty a extroverty. Teorie o kolektivním nevědomí lidstva však stále zůstává trochu záhadou.