První snímky nové lvice z olomoucké zoo jsou tu. Šelma se stále aklimatizuje

Foto Zoo Olomouc

OLOMOUC – V pátek 13. května přicestovala do Zoo Olomouc až ze Švýcarska téměř dvouletá lvice Ayo, samice lva berberského. Společně s místním samcem Thembi vytvoří nový chovný pár. Návštěvníci očekávají, že se jim lvice již brzy představí v plné parádě. Ayo jsi však stále zvyká na nové podmínky, chovatelé pořídili prvních pár fotek ve vnitřní ubikace.

O příjezdu nové chovné lvice do olomoucké zoo jsme vás informovali v tomto článku, kde také najdete videozáznam z přemístění do výběhu lvů. Po příjezdu ze Švýcarska se lvice Ayo k představení olomoucké veřejnosti prozatím příliš nemá. První dny pobývala v zázemí, včera se osmělila prozkoumat vnitřní ubikaci, dnes vzala zavděk jejím vrchním patrem, a tak bylo možné ji spatřit alespoň částečně. Zoo zveřejnila její první snímky. „Nechceme nic uspěchat, je jen na ní, kdy sleze dolů a návštěvníkům se ukáže v celé své majestátnosti,“ uvádí zooložka Jitka Vokurková.

Staňte se členy FB skupiny Život v Olomouckém kraji a žádná zpráva vám neunikne.  Sledujte nás na Twitteru, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.

Chovných berberských lvů je málo a příbuzenských vazeb mezi nimi příliš mnoho, proto je sestavení chovného páru velmi obtížné. V současné době bychom v chovatelských institucích Evropy našli kolem 80 jedinců, ve světě pak 179. Zoo Olomouc do záchrany populace berberského lva přispěla 20 jedinci, má tedy doslova lví podíl na záchraně jeho populace. Historicky první lvi berberští přijeli do Olomouce v roce 1979.

Lev berberský byl počátkem čtyřicátých let 20. století byl v přírodě vyhuben a dlouho poté se považoval za úplně vymizelého i v zajetí. V 70. letech minulého století bylo ale zjištěno, že poslední zástupci poddruhu přežili v soukromé zoo (menažerii) marockých králů. Tento lvinec se později stal základnou pro zoo v Rabatu. Odtud se v 70. letech dostalo 22 těchto lvů do 7 zoologických zahrad světa, včetně Dvora Králové.

Pokud je lev králem zvířat, potom je lev berberský králem králů. Jedná se o největší poddruh lva. Dospělý samec tohoto poddruhu mohl dosahovat hmotnosti více než 250 kilogramů, výjimkou nebylo ani 300 kilogramů. Afričtí lvi oproti tomu málokdy váží přes 200 kilogramů. Je to jediná kočkovitá šelma, u které se vyskytuje výrazný pohlavní dimorfismus (hříva samce) a která žije a loví ve smečkách.

Vzhledem k tomu, že v severní Africe nebylo tolik lovné zvěře, žili berberští lvi ale spíše samotářsky nebo v párech. Mezi charakteristické znaky berberských lvů patří tmavá a hustá hříva. Delší srst jim sloužila k ochraně před chladem, v pohoří Atlas v zimě klesají teploty i pod bod mrazu. Lvi mají dokonalou schopnost vidět ve tmě, asi 6 – 7x lépe než člověk.

Samec lva se dokáže pářit se samicí až 40x denně. Samice porodí mláďata někde v úkrytu a o samotě, ke smečce se vrací, až když jsou lvíčata stará 6-8 týdnů. Předci lvů byli pravděpodobně skvrnití, i dnes se mláďata rodí s takzvanou kotěcí kresbou, kdy jsou skvrny na srsti u nich dobře viditelné. Tato kresba většinou mizí během několika měsíců, později začíná pouze samcům pomalu růst hříva. Ta roste do věku asi 5 let a svědčí o jejich dobrém zdraví a stáří.

Zajímavosti

Vyhubení lva berberského započali už Egypťané, později Římané, kteří ho používali při gladiátorských hrách. Dekadentní Římané předhazovali křesťany hladovým lvům. Císař Július César údajně používal na jedno své představení až 400 lvů, jeho rival Pompeius až 600. Při takovéto poptávce se museli dovážet lvi z Afriky a z Asie. V bibli se lev objevuje 154krát a co je zvláštní, je to nejčastější zmiňované zvíře této knihy.