Judita Durynská: Manželka Přemyslovce Vladislava II. proslula svou činorodostí, známý je Juditin most, předchůdce Karlova mostu

Kamennému mostu, který dal v Praze postavit Karel IV., předcházel jiný – a ten byl zbudován z příkazu královny Judity. Dodnes jej připomíná reliéf vousaté tváře tzv. Bradáče, vsazený do staroměstského nábřeží pod křižovnickým klášterem.

Judita Durynská

Narodila se zřejmě v roce 1135 jako dcera durynského landkraběte Ludvíka. Vyrostla na hradě Wartburg a podle letopisců byla nejen krásná, ale prý i vzdělaná – čili uměla číst i psát a snad i v latině – jestli je to pravda, byla tehdy výjimkou.

V 18 letech se provdala za knížete Vladislava II., kterému bylo více než čtyřicet a měl už za sebou manželství s Gertrudou Babenberskou. Po její smrti dlouho netruchlil a oženil se s Juditou, vzdálenou příbuznou Friedricha Barbarossy, se kterým spojil svoji zahraniční politiku. Dobře udělal – císař mu dal v léno Budyšínsko a roku 1158 za příslib pomoci při tažení proti Milánu také dědičný královský titul. Na českou královnu s ním byla korunována i Judita.

Přesto – jeho nástupci na trůně měli zase jen tituly knížat a definitivně získal právo na dědičný královský titul až Přemysl Otakar I., nejstarší syn Vladislava a Judity.

Juditin most

Na počest korunovace v roce 1158 dala Judita Durynská zbudovat v Praze první kamenný most – je zajímavé, že za zakladatelku je považována právě ona a ne její manžel. Nevíme jistě, jak dlouho stavba mostu trvala, dokončen měl být nejpozději roku 1170. Stával o něco severněji než ten Karlův a zřejmě nahradil nějaký dřevěný most, který spojoval oba vltavské břehy už v 1. pol. 10. století.

Každopádně se dochovala část výzdoby Juditina mostu. Jde hlavně o částečně poškozený reliéf, který je na nižší malostranské mostecké věži, zřejmě původně střežící tuto část prvního kamenného mostu z jihu. Je na něm jedna postava klečící a jedna trůnící – asi má jít o Vladislava II., který přijímá od Friedricha Barbarossy královskou korunu.

Známějším pozůstatkem je ale již zmíněný Bradáč, o němž se historikové domnívají, že to má být tvář Ježíše Krista. Ten měl i ochrannou funkci. Později se na to ale zapomnělo a Bradáč sloužil hlavně k měření vody ve Vltavě. Když se totiž hladina dotkla jeho brady, byl důvod k vyhlášení poplachu, katastrofální ale bylo, když zcela zmizel pod hladinou – to mohlo znamenat stoletou vodu.

Další Juditina činnost

U mostu se však Judita nezastavila, tato královna stačila spoluzaložit i několik klášterů – v Doksanech, Plasích, Litomyšli a v Teplicích. Zkrátka počínala si velmi činorodě a také samostatně, ostatně Vladislav doma moc nepobyl, býval často na válečných taženích.

Chyba

Na konci vlády se ovšem Vladislav dopustil neuváženosti – aby nejstaršímu synovi Bedřichovi (z prvního manželství) pojistil trůn, vzdal se roku 1172 v jeho prospěch vlády. Jednak tím ale porušil stařešinský zákon (zavedený Břetislavem I.), kdy vlády se měl ujímat vždy nejstarší člen přemyslovského rodu, jednak o celé věci neinformoval císaře. O své právo na trůn se přihlásil Soběslav II., nejstarší syn Vladislavova strýce a předchůdce na trůně Soběslava I. Vladislav tohoto svého synovce věznil na hradě Přimda, ale císař zasáhl a Bedřicha tak po pouhých devíti měsících vlády vystřídal Soběslav II., i když jen jako kníže.

Z obavy o svůj život Vladislav roku 1173 raději opustil Čechy a ubytoval se v Meerane v Durynsku, na dědičném panství Judity. Ale zde již roku 1174 jako zahořklý muž zemřel. To Judita jej přežila o celých třicet let. Zemřela v teplickém klášteře benediktinek, který také založila.