Výhody vaření v tlakovém hrnci. Objevte již dávno objevené

Ilustrační foto

Většina z nás se potýká s nedostatkem času. Nikdo nechce trávit půl dne přípravou jídla, které se pak za patnáct minut sní. Zároveň už ale také víme, že fast foody nebo různé hotovky s  měsíční trvanlivostí nejsou pro naše zdraví to pravé ořechové. Mnozí nacházejí řešení v moderním vybavení domácnosti, v drahých spotřebičích. Abychom však rychle uvařili chutné jídlo bez zbytečného množství soli a tuku, nemusíme nutně utrácet desetitisíce. Velkým pomocníkem v přípravě jídla je totiž obyčejný tlakový hrnec, jehož kvalitu prověřila dlouhá praxe. K vaření se používá již skoro sto let.

Proč papiňák

Proč se hrnci říká tlakáč, je jasné. Ale proč také papiňák? Hrnec totiž dostal název po francouzském matematikovi a fyzikovi Denisu Papinovi, který jej poprvé sestrojil v r. 1679, a to spíše jako vedlejší produkt své vědecké činnosti. Vynálezce  tehdy rozhodně netušil, jaký významný krok na poli vaření učinil. Tlakový Papinův hrnec na své větší využití musel čekat velmi dlouho, a to až do počátku 20. století. Jeho rozmach nastal hlavně za druhé světové války a po ní, protože se muselo šetřit uhlím a dřevem, takže bylo žádoucí zkrátit dobu vaření co nejvíce.

Rychleji a levněji

Hlavní předností Papinova hrnce je kratší doba vaření, takže ušetří jak čas, tak i peníze za plyn či elektřinu. Princip jeho rychlého vaření spočívá v tom, že jídlo se vaří za vyššího tlaku, než je běžný atmosférický tlak. Tím se dosáhne vyšší teploty vaření, přibližně 120 °C až 130 °C, (zatímco v běžných podmínkách voda vaří při 100 °C), a tedy rychlejšího uvaření pokrmu. Uvádí se, že doba vaření se zkrátí přibližně o čtvrtinu až třetinu. Níže uvedená doba vaření se počítá od chvíle, kdy hrnec zavaří, tj. začne syčet, tehdy je totiž správně natlakovaný. V tu chvíli stáhneme příkon na minimum tak, aby hrnec syčel jen velmi jemně.

 

Potravina Orientační doba vaření (nutno vždy odzkoušet)
Brambory středně velké 6–9 min
Rýže 12–15 min
Předem namočená čočka 14–20 min
Vepřové plátky 15–20 min
Hovězí plátky 25–30 min

Chutně a zdravě

Díky kratší době vaření a dobrému těsnění hrnce dochází k zachování přirozené chutě potravin, a proto můžeme použít méně soli. Vaříme-li v hrnci více druhů potravin, jejich chutě vzájemně prolnou. Třeba mnohým fajnšmekrům chutná guláš z papiňáku lépe než guláš z normálního hrnce. Pokud potraviny nevaříme  v tlakovém hrnci zbytečně dlouho, podaří se nám také zachovat více tělu prospěšných látek, např. termolabilních vitamínů (vysoká teplota ničí vitamíny C a skupiny B a další).  Obsah vitamínu C se snižuje přibližně o 10 % za každých 5 minut vaření, vitamín B je na tom podobně.

Další výhodou je menší úbytek vody během vaření, jak v hrnci, tak v připravovaných potravinách, takže potraviny (např. maso) jsou méně vysušené, zachovávají si svou šťavnatost. Vaření v tlakáči je rovněž dietnější, protože není potřeba přidávat větší množství tuku. Jídlo se zejména u hrnců s hrubým sendvičovým dnem nepřipaluje, pokud tedy na vařící hrnec nezapomeneme a nenecháme ho zuřivě syčet dvě hodiny v kuse, zatímco sledujeme detektivku.

Na co si dát pozor

Jedna z hlavních zásad vaření v talkovém hrnci je, že ho nesmíme přeplnit. Takže plníme maximálně do 2/3, např. u slepičí polévky. Pokud vaříme potraviny, které nabydou nebo které mají tendenci pěnit, např. luštěniny, plníme jen do ½ hrnce, aby se nezanesly ventily nebo tlakový hrnec přímo nevybouchnul (hrozí u starších typů). Při používání koření z nati bylin (bazalka, majoránka, tymián atd.) není dobré to přehánět, protože může dojít k zanesení pojistného ventilu. Nevýhodou je, že během vaření nemůžeme jen tak nazdvihnout pokličku a pokrm ochutnat. Hrnec nesmíme po vypnutí příkonu energie ihned otevřít (hrozí riziko opaření), ale počkat, až se v něm přetlak sníží.

Vaření v tlakovém hrnci, podobně jako pečení v nové troubě, chce nejprve trochu cviku. Když ho získáte, nenecháte na svého syčícího pomocníka dopustit.

A pokud byste se chtěli trochu pobavit na účet Papinova hrnce, přečtěte si náš článek Každý správný tlakáč si aspoň jednou bouchne aneb Vzpomínky na papiňák.