Levobočci Přemyslovců: Jaké byly jejich osudy?

Jan Volek

Nemanželské děti – v historii nic výjimečného. Dokonce se dá říci, že nemanželské děti panovníků jejich původ nijak zásadně neponižoval.

Začínáme v podstatě až u Přemysla Otakara II.

Přemyslovci ovšem zanechali pouze několik historicky známých nelegitimních potomků. Zajímavé je, jakým způsobem je přijala soudobá společnost, protože co se týče kariéry, opravdu se některým podařilo dosáhnout mnohého.

Z knížecí doby zprávy o levobočcích chybí. To ale ještě neznamená, že by žila knížata nějak příkladněji – zkrátka zřejmě žádný levoboček nedosáhl nějakého významného postavení.

Až v souvislosti s Přemyslem Otakarem II. se dozvídáme o prvních levobočcích – a Přemysl také hned směřoval k jejich legitimaci. Jeho první manželka, Markéta Babenberská, se stala jeho ženou kvůli tomu, že byla dědičkou rakouských zemí. Bylo jí ale „už“ padesát, a Přemysl byl mladík. Je znám jeho dlouholetý poměr s její dvorní dámou, Anežkou z Kuenringu, zvanou Palceřík. Papežská kurie však přes veškerou jeho snahu rozhodla, že jejich syn se nemůže stát jeho nástupcem.

Mikuláš Opavský a jeho sestry

Syn Mikuláš, který se narodil roku 1254, se ještě za Přemyslova života stal vévodou opavským. Opavsko tak získalo poněkud svébytný statut, a ten si podrželo ještě ve 14. století. Mikuláš vládl na Opavsku dosti dlouho, teprve roku 1311 si toto území začal nárokovat vratislavský vévoda Boleslav. Někteří zdejší pánové se proti Mikulášovi vzbouřili. Jelikož Boleslavovou manželkou byla Markéta, dcera Václava II. (nevlastního Mikulášova bratra), Mikuláš ustoupil a dožil v Brně do své smrti roku 1318.

Ovšem Jan Lucemburský odevzdal nedlouho po jeho smrti vévodství jeho synovi, taktéž Mikulášovi. Opavsko tedy zůstalo v rodině. Mikuláš ml. dosáhl úřadu královského komorníka a sňatkem mu připadlo i vévodství ratibořské.

Další tři nemanželské děti s Anežkou z Kuenringu – tři dcery – Přemysl Otakar dobře provdal. Jednu za pana ze Strakonic, druhou za pana z Vartenberka a třetí za pana Lacka z Kravař. To, že provdal své nemanželské dcery za příslušníky předních panských rodů, mu bylo přičítáno k dobru jako další skvělý skutek tohoto krále.

Přemysl měl ale ještě dalšího levobočka – jmenoval se Jan a vykonával úřad probošta vyšehradského (ačkoliv prý nebyl vysvěcen na kněze) a kancléře českého krále. Sehrát měl významnou roli i při cestě Václava II. za polskou korunou, údajně platil za velmi vlivného muže. Zemřel roku 1296.

Jan Volek

Také Václav II., Přemyslův legitimní syn, zplodil nelegitimního potomka, který vstoupil do dějin jako Jan Volek. S tím se ale setkáváme teprve roku 1310, kdy se i on stal vyšehradským proboštem. Neznáme rok jeho narození, ani jeho matku. Soustředil ve svých rukou řadu hodností, ale v roce 1322 skončil ve vězení a tam se přiznal ke všemu, co chtěl slyšet panovník (Jan Lucemburský). Při převozu do jiného vězení prchl do Bavor, a kdy se vrátil, není zcela jasné, prý zde sehrála úlohu nevlastní sestra Eliška Přemyslovna, která pro něj hledala i vyšší hodnost.

Když roku 1333 zemřel olomoucký biskup Jindřich Berka z Dubé, stal se jeho nástupcem Jan. Zajímavostí je, že na kněze byl vysvěcen až měsíc poté, co usedl na biskupský stolec. Jenomže Jan byl posledním žijícím Přemyslovcem a příznivce měl všude, byť byl nelegitimní.

Měl prý také blízko k moravskému markraběti Karlovi (Karel IV.), který mu udělil hodnost zástupce zemského hejtmana. Jan uměl zřejmě obratně jednat. Roku 1340 založil klášter benediktinek v Pustiměři a první řeholnice sem přišly z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Když se roku 1348 dokumentem Karla IV. olomoucké biskupství stalo přímým lénem české koruny, značně vzrostla i prestiž této instituce. Jan Volek zemřel roku 1351 a místo svého odpočinku si zvolil v klášteře, který sám založil.