Zítra je svátek svaté Barbory – některé zvyky se dochovaly do dnešních dnů, ale známe jejich historii?

Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře

Zítra je 4. prosinec, a to slavíme svátek svaté Barbory. Budete řezat třešňové větvičky?

Svatá Barbora

Podle legendy žila svatá Barbora ve 3. století v Nikomédii. Měla to být krásná dívka, kterou její otec, aby ji snad uchránil před tehdy ještě zakázaným křesťanstvím, věznil v kamenné věži. Jeden ze sloužících byl však také křesťan a Barbora nechala k úctě Nejsvětější Trojice ve věži prorazit třetí okno. Nechala se pokřtít a  otec, který byl přesvědčeným pohanem, zuřil. Když ji vězněním a trápením hladem nedonutil, aby změnila názor, udal ji úřadům. Barbora byla krutě mučena, a když se své víry nezřekla, byla jí na potupu ještě uříznuta prsa. Na popravišti ji měl podle legend sám otec setnou hlavu mečem. V tom momentě vyšlehl z jasného nebe blesk a kruťasa zabil.

Svatá Barbora je patronkou havířů (známe z pohádky Dařbuján a Pandrhola), hasičů, architektů, matematiků, je uctívána jako ochránkyně před rizikem náhlé či násilné smrti a rovněž je ochránkyní dětí. Svaté Barboře je zasvěceno mnoho kostelů, u nás je zřejmě nejznámější kutnohorský chrám svaté Barbory. Malíři je zobrazována jako krásná dívka, která nese nejčastěji v rukou věž se třemi okny.

Zvyky

Na našem venkově se ještě v 19. století udržoval zvyk chodit se sv. Barborou čili chodit barborkou. Především svobodné dívky chodily z domu do domu, oděné v bílých nebo naopak černých šatech. Tváře měly zabílené moukou nebo zahalené závojem a držívaly v ruce metličku. Neposlušným dětem s ní hrozily, ale nosívaly také košíčky, ve kterých byly pro děti křížaly, ořechy, cukroví a podobně.

Ke svátku svaté Barbory se vztahuje i obecně známý zvyk – řezání barborek. To má svůj původ pravděpodobně v dobách křižáckých tažení, kdy si vojáci přiváželi ze Svaté země pravou růži z Jericha – suchou, do klubíčka svinutou choulivku jerišskou. Ta je považována za magickou rostlinu, zajišťující zdraví, lásku a plodnost. Na Štědrý večer se totiž ponořila do vína, kde suchá rostlina rozvinula. Bohatí lidé platili za rostlinu hromadu peněz, prý i sumu rovnající se ceně zemědělské usedlosti.

Prostí lidé však neměli takové možnosti. Zjistili ale, že nařezané větvičky višní a třešní poslouží stejně dobře jako choulivka, jestliže jsou uříznuty 4. prosince, právě na svátek sv. Barbory. Začalo se jim tedy říkat barborky. Barborky opravdu ve vhodných podmínkách rozkvetou právě na Štědrý den.

Větvičky se vkládaly do nádoby s vlažnou vodou a umístily se na vlhké teplé místo. Do dnešních dnů se uchoval obyčej, že když barborky nařezala svobodná dívka a ony opravdu rozkvetly v ten pravý den, do roka se vdala.

Na svatou Barboru se také řezaly „proutky štěstí“, které byly rovné, zatímco barborky rozvětvené. Na proutky se přivázalo napsané přáníčko a proutek, který vykvetl, měl zaručit splnění tohoto přání.

Barborka obecná

Existuje také bylina zasvěcená svaté Barboře – barborka obecná. Roste na vlhkých lukách a v příkopech, na březích rybníků a potoků. Chutí její listy připomínají řeřichu zahradní. V evropských zemích se sbírala nebo i pěstovala jako zimní zelenina a v den svátku sv. Barbory se z ní připravoval salát.