Temná strana souostroví Maledivy: Turistický ráj, který dusí vlastní odpadky

Maledivy se zdají být rájem

Milovníci kokosových palem a křišťálových lagun považují souostroví Maledivy za jedno z nejpřesvědčivějších zpodobnění pozemského ráje. A něco na tom je. Tvůrce, který rozesel po Indickém oceánu dvacet šest korálových atolů složených z desítek ostrovů, musel mít vytříbený cit pro barvy i tvary. A nejspíš i praktického ducha, což od sedmdesátých let oceňují zdejší hoteliéři. Tenké pruhy bílého písku, obtáčející mělké laguny jako stužky na hedvábné látce, jsou jako stvořené pro lenošení i stavbu bungalovů na pilotách, které turisté hltají s nadšením. Proto bylo mnoho z osmnácti set neobydlených ostrůvků přebudováno na luxusní resorty, díky nimž se Maledivy zapsaly do celosvětového povědomí.

Turisté jsou tu od místních odděleni

Ostrovní život má však ještě jiné kouzlo: umožňuje lidi od sebe snadno oddělit. Dovolenkáři bydlí na hotelových ostrovech a nepředpokládá se, že by navštěvovali ostrovy Maledivanů. A Maledivané se naopak nesmějí vydávat na turistické ostrovy, pokud tam zrovna nepracují. Každý zůstává na svém, což pro více než čtvrtinu místních obyvatel znamená život na extrémně malé ploše hlavního města Malé. Noví příchozí tam často s hořkostí zjišťují, že velký architekt světa nejspíš nedokázal předvídat problémy s prostorem ani s odpadem.

Vyvážejí stovky tun odpadu denně

Situace začíná přerůstat v noční můru. Za posledních třicet let se populace zdvojnásobila a dosáhla čtyř set tisíc obyvatel, zatímco souostroví každoročně navštíví téměř osm set tisíc turistů. Hlavní město se přitom tísní na necelých dvou kilometrech čtverečních a žije v něm přes sto tisíc lidí. Když úřady v roce 1992 hledaly řešení, přišly s nápadem přeměnit sousední ostrůvek Silafuši na skládku. Myšlenka se to zdála geniální – jenže záhy narazila na jednoduchou matematiku. Průměrný obyvatel Malé denně vyprodukuje 2,8 kg odpadu (oproti 0,7 kg na ostatních ostrovech a 4–7 kg na turistu), takže se na Silafuši každý den odváží více než tři sta tun smetí. A byť se necelý dvě stě metrů široký ostrůvek snaží sebevíc, takový nápor pobrat nedokáže.

Dopouštějí se tu i ekologických hříchů v laguně

Už léta je odpadky zcela zavalený, a to navzdory úsilí bangladéšských námezdních dělníků, kteří se je pokoušejí pálit a přitom riskují zdraví, protože jsou tu vystaveni toxickým zplodinám. Západní vítr je navíc často zanese i do hlavního města vzdáleného pouhých šest kilometrů. Neunikne ani laguna — když už není kam další odpad uložit, jednoduše se vysype do mělčin okolo ostrova. Silafuši tak roste: písek a korálové útesy přecházejí v hory odpadků. Voda v laguně je kontaminována těžkými kovy a látkami z baterií a chemikálií. A k tomu ještě pohled na plovoucí „vory“ z odpadků, které se od ostrova odpojují a nechávají se unášet tyrkysovými vlnami.

Vlna tsunami přinesla i varování

Otevřená skládka na Silafuši je nejviditelnější ranou, ale problém se týká celého souostroví. Nejvýrazněji se projevil v roce 2004, kdy vlna tsunami roznesla odpad po téměř všech atolech. Následně vzniklo osmdesát sběrných středisek, ale většina z nich dnes nefunguje – chybí personál i jasná pravidla, která by stanovila, co s odpadem dělat. Upřímně řečeno, Maledivy mají i jiné starosti: jejich nejvyšší bod leží jen okolo tří metrů nad mořem. Je tedy docela možné, že odpadové pohoří na Silafuši jednoho dne zmizí pod stoupající hladinou oceánu – a třídění se promění v luxus, který nebude mít kdo ani proč řešit.