Kdy může být pacient hospitalizován bez vlastního souhlasu?

Ilustrační foto

V případě klasického nástupu do nemocnice či jiného léčebného zařízení zpravidla pacient podepisuje svůj souhlas s přijetím. Většinou to probíhá tak, že v rychlosti podepíše kupu papírů, načež vzápětí zapomene, co vlastně podepsal a k čemu dal souhlas. V podstatě má ale možnost svobodné volby, tudíž může hospitalizaci odmítnout. Samozřejmě s rizikem všech potenciálních důsledků. Například když odmítnete operaci slepého střeva v důsledku chronického zánětu, riskujete, že jednoho dne se změní v zánět akutní, a než se zjistí, co vám vlastně je, bude už pozdě.

Nedobrovolně v psychiatrické léčebně

Existují však situace, kdy souhlas pacienta není potřeba, resp. kdy ho lze hospitalizovat i přes jeho nesouhlas. V této souvislosti se nejčastěji vybaví  nedobrovolný pobyt v psychiatrických léčebnách. Z tohoto důvodu se někteří lidé nechtějí léčit u psychiatra, protože mají strach, aby je lidově řečeno nenechal zavřít do blázince. Dle § 38 zákona o zdravotních službách se může člověk ocitnout v léčebně (resp. být hospitalizován v léčebném zařízením) bez svého souhlasu pokud  „…ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak.“ Takže dostat se do léčebny nedobrovolně není až tak jednoduché, pokud jste plně při smyslech a máte kontrolu nad svým chováním. Naopak mnohdy je problém v tom, že nemocného, který by skutečně hospitalizaci potřeboval, nelze do léčebny bez jeho souhlasu dostat. Typickým příkladem jsou lidé s pokročilou demencí, závažnými psychotickými poruchami nebo alkoholici či lidé závislí na drogách, kdy hrozí nebezpečí, že např. nechají v bytě puštěný plyn, usnou s cigaretou v posteli, a způsobí požár celého domu, nebo někoho napadnou, popř. sami skočí z okna. Na ně zpravidla upozorňují lékaře či policii sousedé. Nicméně dokud nedojde k „bezprostřednímu“ ohrožení k hospitalizaci přikročit nelze. Pak se jednoho dne skutečně něco stane, ale to už je na preventivní zásah pozdě. A média informují o případech s tragickým koncem.

Další důvody k hospitalizaci bez souhlasu

Výše uvedený paragraf zmiňuje ještě další situace, kdy souhlas dotyčného k jeho hospitalizaci není potřeba. Logicky je to tehdy, pokud zdravotní stav člověka je natolik závažný, že vyžaduje poskytnutí bezodkladné péče a zároveň dotyčný není schopen souhlas poskytnout. Například pacient upadající do hypoglykemického kómatu. Bylo by paradoxní, kdyby se lékař pokoušel třesoucího se, dezorientovaného a téměř umírajícího pacienta přimět k podpisu souhlasu místo toho, aby mu za účelem záchrany života co nejrychleji aplikoval příslušný roztok. Dále se jedná o hospitalizaci v důsledku nařízení izolace, karantény či léčby např. u akutních virových zánětů jater (tzv. žloutenka), cholera, onemocnění způsobená salmonellou, syfilis I. a II. stádium, spalničky, tuberkulóza. V poslední řadě se pak jedná o situace, kdy soud uloží ochrannou léčbu v podobě lůžkové péče anebo je soudně nařízeno vyšetření zdravotního stavu.