Buddha – když se rozhodl zemřít, došel k prozření

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.publidomainpictures.net

Starověká Indie byla rodištěm několika velkých filozofických a náboženských systémů. Z nich je za hranicemi Indie zřejmě nejznámější a nejrozšířenější buddhismus.

Nová naděje

Když se Buddha v 6. století př. Kr. narodil (podle tradice roku 563), skončilo takzvané védské období a indická společnost prožívala bouřlivé ekonomické a sociální proměny. Města rostla, vznikalo obrovské bohatství na jedné straně, na druhé pak nejhorší bída, utužoval se kastovní systém. Lidé pociťovali nejistotu a víra ve stará védská božstva prakticky vymizela. Kněžská kasta ztratila téměř veškerou autoritu a lidé hledali víru novou – tu jim přinesl právě Buddha.

Siddhártha Gautama

Původně se jmenoval Siddhártha Gautama a pocházel z kasty kšatrijů, což byla vojenská šlechta. Byl dokonce synem panovníka malého Království na úpatí Himálaje. Jeho život a činy však známe pouze z legend. Mládí měl strávit v přepychu jako následník trůnu, oženil se a měl syna, ale když mu bylo 29 let, poznal náhle prázdnotu svého dosavadního života. Aby našel nějaké východisko, odešel princ z domova. Deset let se potuloval po Indii, hledal učitele, vyzkoušel různá cvičení a asketické sebeodříkání. Výsledkem ale bylo jen rozčarování. Rozhodl se tedy raději zemřít.

A právě tehdy, když seděl už mnoho dní bez jídla pod fíkovým stromem, dosáhl náhlého prozření. V nadpřirozeném vidění spatřil věčný koloběh reinkarnací. Zároveň poznal také příčinu, proč k reinkarnacím dochází – a ovšem i způsob, jak se z tohoto koloběhu vysvobodit. Od toho okamžiku skončil s askezí a vrátil se k normálnímu životu, nyní však už jako Buddha – Probuzený.

Poutník a kazatel

Na tržišti v Benáresu pronesl svoji první řeč k lidem a od toho okamžiku až do konce života chodil po celé zemi a vysvětloval svoji nauku. Dosáhl nečekaného úspěchu, měl stovky žáků, tisíce posluchačů a statisíce následovníků. Jeho nauka totiž byla jednoduchá a dostupná všem: lidský život je vždy naplněn utrpením a jeho příčinou je lidská touha a žádostivost. Právě ta vrhá člověka do nekonečného koloběhu životů, které mu ale přinášejí jen nové a nové strádání. Pokud se člověk žádostivosti zbaví, dosáhne stavu vysvobození čili nirvány.

V podstatě nirvána znamená nebytí, konec existence. A to je jeden ze základních rozdílů buddhismu a západních náboženství – spása člověka neznamená dokonalý život v ráji, ale naopak úplné vyhasnutí života.

Pět přikázání

Aby jí člověk dosáhl, musí kráčet po Vznešené osmidílné stezce, která popisuje osm základních oblastí správného jednání a myšlení. Zjednodušenou verzí je Pět přikázání: nezabiješ, nebudeš krást, nebudeš lhát, nebudeš se opíjet a nebudeš se chovat nevázaně. Buddha se přitom nikdy neodvolával na existenci a autoritu jakéhokoliv boha. Buddhismus bývá proto označován jako ateistické náboženství.

Když Buddha umíral (roku 483), z nebe prý pršely květiny a ozývala se hudba. Ještě předtím ale stačil založit mnišské řády (sanghy), a to jak mužské, tak ženské. Do jejich řad se hrnuli především chudí a ponížení – Buddha totiž odmítl kastovní systém a prosazoval rovnost všech lidí.

Brzy se ale k buddhismus začali hlásit i boháči a šlechtici a ve 3. století př. Kr. císař Ašóka prohlásil toto učení za státní filozofii.