Gabčík a Kubiš z výsadku Anthropoid našli první útočiště v Rokycanech

ROKYCANY – Dne 28. května tomu bylo již osmdesát let, kdy na lobezské střelnici byla popravena rodina Stehlíkova z Rokycan. Ta za protektorátu pomáhala ukrýt české výsadkáře tajně vyslané z Anglie.

Byli mezi nimi i Josef Gabčík a Jan Kubiš z výsadku Anthropoid. Ti měli důležitý úkol – spáchat atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Dne 29. prosince 1941 seskočili z letadla nedaleko obce Nehvizdy a zamířili do Rokycan do domu, kde rodina Stehlíkových bydlela. Stehlíkovi v následujících několika měsících pomohli i dalším parašutistům, kterým poskytli úkryt a stravu. Mezi nimi byli i výsadkáři z operace Tin a Intranstive. Ti nad územím protektorátu seskočili na konci dubna 1942. Adresu Stehlíkových, jako tomu bylo rovněž u Gabčíka s Kubišem, dostali již v Londýně. Václav Stehlík byl penzionovaný železničář a odbojář a jeho blízkým přítelem byl sociálně demokratický poslanec František Němec. Ten tuto a další adresy poskytl zpravodajskému odboru v Londýně. Stehlíkův domov se tak pro parašutisty stal první záchytnou adresou na protektorátním území.

Tato riskantní a statečná činnost byla bohužel přerušena v květnu 1942, kdy se zeť Václava Stehlíka František Mareška rozhodl dojít na četnickou stanici v Rokycanech. Tam řekl vše, co věděl o Stehlíkových a ukrývání parašutistů. Informace se rychle dostala ke gestapu a dva dny před atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha stejná četnická stanice dostala příkaz, aby zatkla a předvolala rodinu Stehlíkových do Plzně. K výslechu musel Václav Stehlík se svojí ženou Růženou, synové Václav a František i dcera Josefína, jejíž manžel celou rodinu vyzradil gestapu. Dva dny poté se odehrál útok na Reinharda Heydricha. Pro rodinu Stehlíkových to znamenalo, že se dostali do kategorie úhlavních nepřátel Velkoněmecké Říše, se kterými režim neměl žádné slitování.

Celou rodinu Stehlíkových odsoudili nacisté k trestu smrti. Za mřížemi však skončil i Mareška, přestože svou rodinu udal. Trest smrti byl vykonán 28. května 1942 a rodina zemřela na lobezské střelnici. Šlo o první oběti stanných soudů v celém protektorátu. Cestou na popraviště zoufalá Josefína Marešková, jejíž muž neštěstí rodiny způsobil, prosila o milost. Srdce svých trýznitelů se marně snažila obměkčit tím, že má dvě malé děti. Manželka Václava Stehlíka před popravou omdlela. Zastřelili ji v bezvědomí. Václav se svými dvěma syny se po celou dobu chovali statečně. Po Františku Mareškovi a jeho ženě Josefíně zůstala dvouletá dcera Jaroslava. Sousedé si ji tajně osvojili, a tak na ni až do konce války gestapo nepřišlo. Osud rodiny Stehlíkových dodnes připomíná pamětní deska na jejich domu v Rokycanech.

Památku rodiny Stehlíkových přišli uctít zástupci rokycanské jednoty Československé obce legionářské, Klubu Vojenského muzea na demarkační linii, oblastního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu a představitelé města Rokycan.

Zdroj: město Rokycany