Její lásky
Narodila se roku 1770 jako Delphine de Sabran. Poprvé se zamilovala, což bylo tehdy nezvyklé, do svého manžela, markýze Armanda de Custine. Porodila mu dvě děti, z nichž bohužel zůstalo naživu pouze jedno, syn Astolphe-Louis-Léonor. Náhle ji však upoutal rytíř de Fontanges. Nebyl to žádný krasavec, ale postavu měl ucházející. Když však náhlý cit vyprchal, Delphine se pro změnu zamilovala do pana d´Esterno. Byla to velmi vášnivá aférka, po jejím vyprchání ale zjistila, že je její milenec velmi nudný, a to nesnesla. Snad proto se dala dohromady s hrabětem de Moges, který byl velmi něžným a poddajným milencem – možná až příliš, protože jej opustila kvůli panu Grouchymu. Netrvalo však dlouho a vrhla se do dobrodružství s jistým Victorem de Broglie. Už už si myslela, že poznala pravou lásku, avšak Victor se přiznal, že miluje jinou ženu…
Těžké časy
Manžel ovšem nevydržel takový příval ctitelů a raději se vzdálil do ciziny. Vypukla ale Revoluce. Její tchán, maršál de Custine, sloužil v armádě mladé republiky, po dobytí Valenciennes byl ale zatčen. Když s ním začal proces, Delphine přispěchala za ním. Tchán byl potěšen, když ji viděl a Delphine mu slíbila, že udělá vše, co je v jejích silách, aby ho dostala ze svízelné situace. Každý den pak přemlouvala výbory, aby mu daly milost, přemlouvala i soudce, vše však bylo marné – maršál byl poslán na smrt.
Posléze byl zatčen i Armand. Delphine ho navštívila, a přestože byl Armand tolikrát podveden, bylo prý setkání dojemné. Ona si ostatně umanula, že manželovi pomůže k útěku za pomoci žalářníkovy dcery. Konvent však vyhlásil trest smrti pro každého, kdo by umožnil útěk vězni. Armand tedy pomoc s útěkem odmítl, byl odsouzen a popraven.
Láska ve stínu gilotiny
Delphine se odhodlala uniknout z Paříže do Belgie, byla ale též zatčena. Ve vězení u Karmelitánek vládla jakási milostná bezuzdnost. Trávila tam čas také Jósephine de Beauharnais – budoucí císařovna – se svým manželem Alexandrem, ale byli tehdy již rozloučeni. A tak se stalo, že ve stínu gilotiny se počali Delphine a Alexandre velice milovat. To vše bylo možné díky shovívavosti strážců a ovšem také penězům. Ale vikomt se dopustil chyby, zaslal totiž Výboru pro veřejné blaho dopis – tím na sebe upozornil a byl poslán na popraviště.
Na svobodě
Delphine čekala každý den, že popraví i ji, ta chvíle ale nepřicházela. Měla snad nějakého ochránce? Jakmile po pádu Robespierra vyšla z vězení, dozvěděla se to. Jistý sekční komisař Jerome ze své funkce Delphine zatkl a zamiloval se do ní. Situace se ale obrátila a nyní se musel skrývat. Teď bylo na Delphine, aby zapracovala v jeho prospěch a Jeromovi se podařilo uprchnout do Spojených států.
Pak se Delphine zamilovala do venezuelského generála Mirandy. On s ní zacházel jako se všemi ženami ve svém životě, a že jich bylo. Zapomenout na jeho poněkud hrubší zacházení jí pomohl Chateaubriand. René de Chateaubriand je považován za jednoho z nejvýznamnějších předchůdců romantismu ve francouzské literatuře. Jejich milostný vztah však spěl k tragédii. Její milenec se totiž dvořil i jiným, ostatně dostal se i do jejich lože. Tak se Delphine jednoho dne chopila pušky a hrozila, že si prožene kulku srdcem. Chateaubriand raději prchnul a vrátil se k paní de Chateaubriand.
Delphine byla velmi nešťastná. Tak nešťastná, že se zaříkala, že už lásku nepozná. Ale poznala. Byl to doktor, básník a dramatik Koreff. Ten ji ale opustil a Delphine propadala zoufalství.
Mohlo by vás zajímat
Nezkrotnou ženu a milenku dokázalo zklidnit jedině stáří. Zemřela roku 1826 a k jejímu úmrtnímu loži přispěchal Chateaubriand. Je pohřbena ve Fervacques.
