Genetika a vnější prostředí
Na svět přicházíme jako „tabula rasa“, tedy nepopsaný list papíru. Nemáme ještě žádné zkušenosti s okolním světem, ty budeme teprve postupně sbírat. Nejdříve v rodině, pak zejména mimo ni. Do vínku dostáváme genetickou výbavu rodičů, nicméně ta většinou utváří pouze určité dispozice a mnohdy záleží teprve na vnějších okolnostech, jestli se naše vlohy rozvinou či nikoli. Co člověka ovlivňuje více – genetická výbava nebo vnější prostředí (rodina, škola, přátelé)? Tuto otázku si velmi často kladou např. lidé zvažující adopci dítěte. Odpověď na ni není ani pro odborníky úplně jednoduchá. Obecně se má za to, že fyzické vlastnosti podléhají dědičnosti více než vlastnosti duševní. Například tělesný vzrůst je údajně geneticky podmíněn až z 50–70 %. U duševních vlastností se uvádí, že dědičnost sehrává výraznější roli spíše u inteligence a temperamentu (ale s uváděním procent jsou odborníci opatrní) než u jiných charakteristik lidské osobnosti.
Proč je dětství tak důležité
V dětství se zcela zásadně formuje psychika člověka. Za přelomové období odborníci většinou považují zejména prvních sedm let, během kterých se utváří základ pro skoro 75 % sociálních dovedností dítěte. Tedy toho, jak bude v budoucnu schopno fungovat v mezilidských vztazích – jeho schopnost komunikace s ostatními, začlenění do kolektivu, fungování v partnerských, rodičovských či pracovních vztazích. Dítě nevědomky přejímá vzorce chování svých rodičů a ty si pak přenáší do svého života.
Mohlo by vás zajímat
Jak se k vám bude chovat váš partner? Zjistěte, jak to chodilo u nich doma
Musíte se upomínat o to, aby vám partner donesl kytičku k svátku? Možná to nedělal ani jeho otec. Takže vašeho partnera ani nenapadne sledovat kalendář, dokud mu to opakovaně nenaznačíte. Pak snad budete mít úspěch. Pomáhá vám manžel v domácnosti, zatímco vaše kamarádka toto štěstí nemá? Možná je to tím, že váš manžel pochází z rodiny, kde bylo pravidlem, že muž nakoupil a vysál koberce. U rodičů partnera vaší kamarádky to však mohlo být tak, že muž dělal čistě chlapské práce typu sekání dřeva, stavění plotu či návštěvy místního hostince za účelem informovanosti o místním dění. Namítáte, že se ti dva přestěhovali do paneláku? Nu, ano, jenže dotyčný muž se stále drží své role, na kterou je naprogramován ze své rodiny, a ruku na srdce, která je pro něho příjemnější. Přece nebude lítat s hadrem po bytě. To by přece jeho otec v životě nedělal. A protože sekat dřevo v paneláku dost dobře nemůže, tak alespoň poctivě navštěvuje blízkou hospodu.
Dětství nás tedy může provázet až do dospělosti. Pokud si chcete oťuknout vašeho nastávajícího, zjistěte, jak to chodí u nich doma. Nikoli však na předem plánované formální návštěvě, ale v běžném každodenním koloběhu.
