Místo, kde se kvalita a přesnost snoubí s čistotou

Že jsou Kunovice ve Zlínském kraji líhní velkých strojírenských firem, není ničím neznámým, podobně jako skutečnost, že svorně kladou důraz na kvalitu a přesnost. Společnost Poppe + Potthoff s.r.o. ale mezi nimi zaujímá místo, kladoucí důraz ještě na jednu oblast: čistotu. Procházíte-li se totiž po jejím výrobním areálu, máte pocit, že by se z podlahy dalo i jíst. V čele kunovické pobočky, jinak velké mezinárodní společnosti, stojí jedna-tel Ing. Lubomír Bilík. Vedoucím obchodního úseku je Ing. Pavel Voltemar.

Kdy vaše společnost vznikla?

Bilík: Společnost vznikla na začátku roku 1999, tehdy pod názvem Meister Czech, později pod názvem Meister Moravia, což historicky vychází z toho, že jsme patřili k belgické skupině Meister Benelux se sídlem v Belgii. Od počátku jsme se zaměřovali hlavně na výrobu pro automobilový průmysl a od roku 2006 jsme se stali součástí německé skupiny Poppe + Potthoff.

Výroba pro automobilový průmysl. To je nesmírně široká oblast…

Bilík: Zajímá nás hlavně segment stabilizačních systémů, které v autě jsou. Tím historicky nejznámějším systémem je třeba ABS, jsou to ale také stabilizační pro-gramy ESP a podobně. Jde o systémy, které dokáží vyhodnotit aktuální situaci vozidla a automaticky provést korekci. Například zmiňovaný systém ESP dokáže regulovat smyk vozidla nebo mu zcela zabránit. Aby něco takového bylo možné, musí existovat program a elektronika, která situaci vyhodnocuje, a pak elektromechanický prvek reagující na změnu situace zásahem do řízení. A my jsme výrobci mechanických dílců v těchto systémech, které vyrábíme ve velkých sériích.

Pro koho tyto dílce vyrábíte?

Bilík: Naši odběratelé v automobilovém průmyslu patří do skupiny Tier-1, jsou to zpravidla hráči na globálním trhu, jako například ZF (dříve TRW), Bosch, Cummins nebo Continental. Druhá skupina, pro kterou vyrábíme, je naše mateřská společnost Poppe + Pot-thoff. Připravujeme pro ni dílce do Common Railů, tedy součásti do vstřikovacích systémů. Vždy vyrobíme určitou část a zbytek kompletuje náš závod v Maďarsku. Nejde nám ale jen o osobní auta. Zajímá nás jak segment vozů osobních, tak užitkových. 

Říkáte, že dnes vyrábíte ve velkých sériích. Potýkali jste se někdy s nedostatkem prostoru?

Bilík: Problémy s kapacitou prostoru jsme začali mít kolem roku 2004, kdy se firma rozrostla natolik, že nám prostory, které jsme si pronajímali v Uherském Hradišti, přestaly stačit. Museli jsme si postavit areál nový, nejprve jednu výrobní halu a po několika letech jsme byli nuceni postavit další a tím zdvojnásobit naši výrobní plochu. Jsme ale hlavně součástí skupiny Poppe + Potthoff, která má více než sedmnáct výrobních závodů a prodejních zastoupení ve více než devíti zemích. Dohromady u nás pracuje 1 650 zaměstnanců a rozsah naší činnosti je obrovský. Stačí se podívat na naše portfolio. V rámci skupiny vyrábíme i hřídelové spojky pro široké spektrum aplikací, od malých s průměrem kolem jednoho centimetru až po velké o průměru přesahující jeden metr a vážící i několik tun. Velmi silnou oblastí je i výroba vysokotlakých trubek v našem německém závodě. Jsme jednou z mála firem na světě, která umí vyrobit vysokotlaké vstřikovací trubky snášející tlak až kolem čtyř tisíc barů.

Je právě schopnost vyrobit mimořádně odolné dílce nejsilnější stránkou firmy?

Bilík: Naši nejsilnější stránku vidím právě v souvislosti s výrobou prvků do stabilizačních a hydraulických systémů. S rozvojem nových technologií jsme schopni do těchto systémů dodávat stále menší a přesnější součásti. Naše jedinečnost spočívá hlavně v  know-how, jak vyrábět velkosériově dílce s přesností v tisícinách milimetrů. Dokonce tu vyrábíme i dílce, které jsou ještě přesnější. U nich je požadována taková přesnost, že už je ani nemůžete měřit klasickým způsobem, ale opticky. Pomocí speciálních kamer.

Voltemar: Z obchodního hlediska mají naši zákazníci v oblasti automotive obvykle dva a více dodavatelů. V některých případech jsme pro odběratele jediným dodavatelem, který je schopen zajistit požadovanou špičkovou kvalitu. I když má zákazník snahu neustále hledat náhradní dodavatele, těžko je nachází. Tyto dodávky představují více než polovinu našeho celkového obratu. Počet takto vyrobených dílců je větší než patnáct milionů kusů ročně z celkových zhruba 22 milionů a za poslední roky jsme neměli žádný špatný kus.

Dosahovat takové přesnosti určitě vyžaduje mít špičková zařízení…

Bilík: Technologie jde v souladu s tím, co po nás požaduje zákazník. U nás je to tak, že nenabízíme volnou kapacitu a na ni pak hledáme nový dílec. My zákazníkovi nabídneme výrobu a v devadesáti procentech případů pak technologii musíme teprve nakoupit. Jinými slovy, dodáme vlastní technologie, náš specifický přístup a technologickou přípravu a od toho se odvíjí naše vybavení. Abychom těchto kvalit dosáhli, musíme se věnovat nejen technice a technologické přípravě, ale i zacvičení našich zaměstnanců. Navíc už nám nestačí jen technologie, která umí dílec vyrobit, ale musíme mít i technologii, která výrobek změří a provede případně korekci výrobního stroje. Našim cílem je maximálně procesy automatizovat, ale to neznamená, že spoléháme pouze na techniku. Technika se bez kvalifikovaných lidí neobejde.

Mluvíte o kvalifikovaných lidech… Jaké nároky jsou na pracovníky kladeny?

Bilík: Éra například klasických soustruhů, kdy záleželo na šikovnosti a zkušenosti pracovníka, je již pryč. Navíc vzhledem k tomu, že se kvalifikované pracovní síly velmi špatně hledají, firmy jsou nuceny zaměstnat i takové pracovníky, kteří nemají odpovídající vzdělání či zkušenosti. Z mého pohledu je nutný pouze jediný předpoklad: dotyčný pracovník musí mít sám zájem se učit novým věcem. Pokud tento zájem má, v krátké době se zapracuje. Výhodou je, že pracovníci u těchto nových technologií jsou převážně v pozici obsluhy a kontroly stroje. Sami již nic manuál-ně nevyrábí. Voltemar – Měli by to být lidé, kteří mají alespoň nějaký vztah k technice. Pro obsluhy strojů už není důležité, aby uměly spočítat parametry obrábění, musí ale umět výrobní proces sledovat a reagovat v případě, že se něco děje. A to bez technického myšlení nejde.

Pokud tedy někdo projeví zájem, může přijít, i když nemá zkušenosti a dosud pracoval třeba deset let na poště?

Bilík: Jestli ten člověk řekne ano, mě ta práce může bavit, rádi ho zacvičíme. Není to ovšem tak, že ho hned pošleme na nějaké složité pracoviště. Postupně projde od jednodušších etap ke složitějším, a pokud to není vyloženě technický antitalent, neměl by mít problém to zvládnout. Vtip je v tom, že nikdo po něm nebude chtít stroje programovat ani seřizovat. Na to jsou tady technologové a seřizovači. Když pracovník narazí na nějaký problém, jednodušší věci zvládne korigovat sám. V případě většího problému stačí, když bude vědět, na koho se obrátit.

Když se podíváme do výrobní haly, nelze si nevšimnout výjimečné čistoty. Zakládáte si na ní?

Bilík: Jednou z našich priorit je dbát na pořádek a čistotu. Děláme dílce, které potom musíme vyprat a očistit v průmyslových pračkách a odběratelům dokonce protokolem garantujeme jejich čistotu. Speciálním zařízením zjišťujeme, kolik částeček „nečistot“ velikosti třeba deset nebo dvacet mikronů na tom dílci pořád ještě je.

Voltemar: Jde o to, že naši odběratelé na dílcích už neprovádějí vlastní vstupní kontrolu a rovnou je berou do výrobního procesu. Spoléhají se tedy na záruku, kterou s nimi dodáváme: vysokou kvalitu. S tím souvisí ještě jedna věc ohledně pracovníků: vysoká míra zodpovědnosti. Je důležité, aby když narazí na ně-jaký problém, ho řešili, aby ho nezanedbali.

Bilík: Když zaměstnance zaškolujeme, neustále jim připomínáme, že nemáme problém s tím, když na stroji vznikne nějaká chyba, třeba i jejich přičiněním. My pouze chceme, aby na to upozornil. Všechno se dá napravit, ale nemůžeme připustit, aby pracovník, ať již nevědomě nebo vědomě, generoval špatný kus. Sice máme kontrolní mechanismy, které je umí zachytit, ale to už bývá pozdě. Pro nás je lepší, když pracovník při zjištění závady stroj jednoduše zastaví, než aby vyráběl špatné kusy. Stojí to méně peněz.

Máte i vlastní technologické centrum. Věnujete se ve svém oboru nějakému výzkumu?

Bilík: V rámci celé skupiny máme postavenou vývojovou základnu v naší centrále v Německu. Základní myšlenka je taková, že všechny technologie, které jsou dostupné v jednotlivých závodech, jsou jako vzorky dostupné i ve vývojovém oddělení. Jsme schopni zákazníkovi předvést, jakým způsobem dílec vyrábíme. S tím souvisí i proces, o kterém jsem již mluvil. Pokud se jedná dílec nový, zákazníkovi nabídneme kompletně celou výrobu. Ve chvíli, kdy tak činíme, již musíme vědět, na jakých technologiích bychom vyráběli, a jaký by byl postup. To se zákazníkem vyjednáváme u nás v Kunovicích anebo v naší centrále. A tento vyjednávací proces se děje klidně rok nebo i dva.

Voltemar: Vždycky je to o spolupráci. Technologické centrum je schopné poskytnout know-how, ale nemá zkušenosti se sériovou výrobou, které máme my. Takže to obvykle funguje v trojčlence zákazník – technologické centrum – sériový závod.

Byla řeč o čistém prostředí a svým způsobem vlastně i o práci, při které se člověk moc nezašpiní. Kladete důraz i na jiné oblasti související s pracovním prostředím?

Bilík: Z hlediska kvality prostorů si myslím, že jsme v okolí jedni z nejlepších. Všechny jsou plně klimatizované po celý rok. Hodně se zabýváme otázkou životního prostředí. Ve výrobní hale máme například nainstalovány mimořádně výkonné filtrační stanice, které jsou sice velmi drahé, ale významným způsobem zlepšily pracovní prostředí. Není nám lhostejná ani ekologie nebo úspora energie. Například pomocí tepelných čerpadel využíváme odpadní teplo, které vzniká ve výrobním procesu. Díky tomu nepotřebujeme žádné dodatečné tepelné zdroje například na ohřev teplé vody nebo na vytápění. Snažíme se, abychom byli firmou s příjemným prostředím nejenom kolem areálu, ale i uvnitř. Proto se snažíme i o to, aby zaměstnanci měli odpovídající sociální zázemí včetně prostorů pro oddych v době přestávek.